Jacques Groag  se narodil 5.2.1892 v Olomouci jako třetí dítě majitele sladovny v Týnečku. Vyrůstal v dobře situované a kultivované rodině. Jeho bratr Emanuel (Emo), který později převzal po otci rodinnou sladovnu, byl zručným kreslířem a  karikaturistou. O osm let starší sestra Johanna  byla  provdána za hudebního vědce a pozdějšího dirigenta Dr Heinricha Jalowetze, který patřil k nejbližším spolupracovníkům  skladatele Arnolda Schönberga. Prostřednictvím svého švagra se Jacques Groag již během svého studia ve Vídni, seznámil s řadou významných osobností (Karlem Krausem, Adolfem Loosem, Stefanem Zweigem aj.).

Po maturitě na německém gymnáziu v Olomouci a absolvování vojenské služby odešel v roce 1910 do Vídně studovat stavitelství na Technische Hochschule. Po vypuknutí 1. světové války byl nucen studium přerušit. Narukoval k dělostřelectvu a v roce 1916 se během  známé a pro c.k. armádu fatální ofenzívy ruského generála Brusilova (327.000 mrtvých a nezvěstných rakouských vojáků) ocitl v přední bojové linii. Obdržel řadu vyznamenání za statečnost, ale později na to vzpomíná: „ Wir mussten laufen, dass unsere Tapfekeitsmedaillen nur so klapperten“ (museli jsme utíkat, až naše medaile za statečnost  cvakaly).

V roce 1919 dokončil válkou přerušené studium a krátce byl zaměstnán v jedné továrně v Mohelnici. Po rozpadu Rakousko- Uherska  přijal československé občanství, přestože již od 20.let trvale pobýval ve Vídni. Krátce pracoval v Kellerově projekčním ateliéru a  příležitostně se věnoval malbě a grafice. V roce 1926 si otevřel ve Vídni- Döblingu vlastní projekční kancelář. Groagovou první významnější stavební  realizací byl návrh rodinné vily pro jeho bratra na Mozartově ulici v Olomouci (1927). Brzy následovaly  další realizace: rodinný dům rodiny Bergmanovy (Vídeňská 18), chata v Bělkovickém údolí pro rodinu Pollackovu, interiér bytu Dr Ing. Waltera Pollacka (Resslova ul. 19), vila pro Paulu a Hanse Briessovy (Na Vozovce 12), vila  Ing Rudolfa  Seidlera (Václavkova 2) aj. Přestože část z  jeho staveb byla znehodnocena pozdějšími přestavbami, některé z nich doposud patří k chloubám olomoucké funkcionalistické architektury (na příklad zmíněná Briessova nebo Seidlerova vila nebo dům Franze Briesse na Wellnerově ul. č.21). Kromě Olomouce byly stavby podle Groagova návrhu realizovány také v Ostravici,  Skoczově (Polsko) a v Praze na Smíchově.

Ve Vídni se Jacques Groag  seznámil s ovdovělou  Hilde Blumberger (roz. Pick), svojí pozdější manželkou. Hilde  (1903 – 1986) se narodila v pražské židovské rodině a ve Vídni absolvovala školu uměleckých řemesel. Po emigraci do Anglie si změnila jméno na Jacqueline  Groag. Byla Jacquesovou životní družkou  a jako textilní designerka také jeho  uměleckou spolupracovnicí. Manželství bylo bezdětné.

V roce 1938 po anšlusu Rakouska opustili manželé Groagovi Vídeň a přestěhovali se do Prahy, ale za necelé dva roky před nacistickou rozpínavostí opět emigrovali. Tentokrát do Anglie, kde byl Jacques Groag  díky československému pasu ušetřen internace. Přes počáteční jazykové obtíže se postupně seznamoval s vlivnými  kruhy a získával zakázky na úpravy bytů. Po válce se Jacques Groag  prosadil jako návrhář nábytku. Ve volných chvílích se opět zabýval malováním, i když se sám nazýval „Sunday – painter“. Nemožnost  realizovat se na poli architektury u něj vyvolávala deprese, patrné i  na jeho obrazech. 28. ledna 1962 zemřel na srdeční infarkt při cestě autobusem do londýnské opery. Jacqueline Groagová jej přežila o 24 let.

V roce 2005 byla o manželech Groagových  vydána monografie (Ursula Prokop: Das Architekten- und Designer- Ehepaar Jacques und Jacqueline Groag. Zwei Künstler der Wiener Moderne.  Böhler Verlag Wien- Köln- Weimar 2005), z které byla čerpána většina uvedených dat.

Pavel Maňák