Od počátku 19.stol. fungovala na předměstí Bělidlech v soukromém statku Fischelových (dnes dům Libušina ul. č. 9/čp. 44) ortodoxní modlitebna, jež zde působila až do 30. let 20. stol. Po uvolnění poměrů a nárůstu počtu Židů po po1. 19. stol. musela být zřízena modlitebna ve vnitřním městě: v letech 1859-62 existovala v domě Litovelská ul. čp. 406 (dnes Riegrova ul. č. l), poté v letech 1862-3 v domě Česká ul. čp. 447 (dnes ul. 8. května č. 2) a v r. 1863 pro ni adaptováno l. patro domu Bělidla čp. 586 (dnes Sokolská ul. č. 7). Židovská komunita budovu v r. 1867 odkoupila a přeměnila ji ve svůj obecní dům. Průčelí třípodlažní budovy člení antikizující portál a šest podokenních reliéfů s biblickými motivy. 1) Do dnešní podoby měl být dům přestavěn snad architektem Jakobem Gartnerem (viz J. Kšír 1932), v r. 1900 byl prodán tělovýchovné jednotě Sokol.

Pro uspokojení duchovních potřeb členů byla v letech 1895-7 vystavěna v pásmu zrušených hradeb na tehdy vznikajícím náměstí Marie Terezie podle projektu významného vídeňského architekta Jakoba Gartnera 2) synagoga.

Velkolepé dílo bylo postaveno místními firmami nákladem čtvrt milionu zlatých. Budova vystavěná v tehdy módním orientálně-byzantském slohu měla impozantní vzhled: její rozměry činily 22×39 m a výška celých 38 m. Požadavek orientace svatostánku k východu nemohl být v dané urbanistické situaci plně respektován, nýbrž osa směřuje k jihovýchodu.

Olomoucká synagoga byla samostatně stojící stavba komponovaná na hlavní osu, výrazně podélného řešení, s lokálně dominantním působením. Vnitřní rozvrh byl tradiční: z předsíně na severozápadní straně vstup pro muže do vestibulu a hlavního sálu v přízemí, kde čtyři pilíře vynášely železnou konstrukci kupole, bočním schodištěm výstup do patra na ženskou galerii po třech stranách síně. Sál ukončovalo vyvýšené podium s řečništěm (almemorem) a svatostánkem (aron ha-kodešem) ve formě malého chrámku. Zajímavým prvkem ovšem byla malá denní modlitebna situovaná ještě za svatostánkem na jihovýchodním okraji budovy – obsahovala svůj vlastní svatostánek, řečniště a 50 míst v lavicích. V patře nad touto modlitebnou byl umístěn zpěvácký chór a varhany. Vnitřní výzdoba synagogy byla architektonicky velmi bohatá. Templ obsahoval 440 míst k sezení pro muže a 304 pro ženy.

Zvnějšku poutala pozornost vysoká kupole ukončená věžičkou a další dvě věžičky v rozích průčelí. Fasádu z dvoubarevného režného cihelného zdiva pročleňovala okna s rozetami a jemné tvarosloví detailů odkazujících na typicky romantické orientální motivy. Štít nad vstupem z Terezského náměstí ukončovalo kamenné desatero, zadní průčelí směřovalo do Lafayettovy ulice.

Synagoga byla slavnostně zasvěcena dne 11. dubna 1897. Menší stavební úpravy templu prováděla v r.1932 firma ing.Bedřicha Schönfelda (interiér), r. 1937 ing. Arnošta Weisze (fasáda).

Virtuální rekonstrukce olomoucké synagogy

Rekonstrukce 3D podoby olomoucké synagogy
ve vizualizaci MOF’s na youtube

Bezprostředně po okupaci, v noci z 15. na 16. března 1939, byla synagoga místními fašisty vypálena. Požár se pokoušelo bezvýsledně uhasit 15 hasičských sborů, škoda byla úředním odhadem vyčíslena na 1 milion korun. 3) Trosky odklizeny v zimě 1939-40.

Pozemek byl později upraven na parčík, jehož střed „zdobilo“ v období komunistické vlády kamenné sousoší Lenina a Stalina; dnes plocha slouží k parkování aut. Dne 7. března 1990 byla poblíž místa vypálené synagogy na dnešním Palachově náměstí, na fasádě budovy sousední přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, třída Svobody č.26-28, za přítomnosti široké veřejnosti slavnostně odhalena pamětní deska, dílo architekta Zdeňka Hynka a sochaře Zdeňka Přikryla.

V těsném sousedství synagogy si židovská obec v letech 1895-7 též od architekta Jakoba Gartnera v obdobném architektonickém provedení nechala postavit svůj nový obecní dům s kancelářemi a rabinátem (Lafayettova ulice č. 16/čp. 638). V letech 1930-33 obec vystavěla v Rooseveltově ulici č. 13/čp. 393 na Nových Sadech též vlastní chudobinec a starobinec.

V prvních letech okupace a po válce sloužila židovské pospolitosti modlitebna s kanceláří v patře domu Palackého ul. č. 2. V r. 1955 byla přemístěna a zařízena do domu na Dolním náměstí, tehdy Rudé armády, č. 4 (slavnostní zasvěcení 30. 8. 1955). Poslední stěhování modlitebny a kanceláře nastalo roku 1969 do místností v l. patře domu na Komenského třídě č. 7. Vnitřnímu vybavení vévodí působivý svatostánek (aron ha-kodeš) barokních forem z l. po1. 18.stol. 4) , v předsíni poutá pozornost pamětní tabule se jmény obětí holocaustu z Olomouce.

1) Na bočním štítě v patře domu je dodnes zachován výklenek – arkýř, v němž snad byly z místnosti modlitebny uloženy tóry; proti tomu hovoří fakt,  že arkýř je orientován k západu. V sousedním domě Sokolská 9/585 je na podestě schodiště v nejvyšším patře zase k vidění zbytek původní černo-bílé kamenné dlažby s motivem šesticípé hvězdy.
2) Jakob Gartner ( 1861 Přerov – 1921 Vídeň ) , autor synagog v Holešově (1893), Opavě (1895-6), ale též v Hlohovci, Debrecíně a Vídni.
3) Podařilo se zachránit pouze šest oken s barevnou vitráží, jež jsou dnes v soukromém držení.
4) Byl sem přenesen ze zrušené a zbořené synagogy v Bučovicích na Vyškovsku.

© Jaroslav Klenovský