Home » Deník Otty Wolfa

Deník Otty Wolfa

diary-of-otto-wolfPatnáctiletý Otto Wolf si v létě 1942 začal psát deník, když se se svými rodiči a starší sestrou Felicitas, označovanou v deníku jako Lici, uchýlil do úkrytu v okolí obce Tršic u Olomouce. Vedl pak deník skoro po tři roky, ve střídajících se různých úkrytech v lese a v zahradě poblíž vesnice, přímo v obci a nakonec v blízké osadě Zákřově – až do své násilné smrti v dubnu 1945. Wolfovi před válkou žili v Olomouci; do Tršic se odstěhovali ke konci roku 1940. Bydleli zde v domě č. 256, ležícím zcela na okraji obce, u Aloise Herinka, který pak po dobu jejich „zmizení“přechovával zbytky jejich majetku až do osvobození. Dalo se předpokládat, že na venkově nebude tak bezprostřední tlak okupace jako ve městě, jež bylo sídlem řady okupačních úřadů a institucí, veliké vojenské posádky a gestapa. Ottův otec, Bertold Wolf, měl navíc v Tršicích dobré známé z doby někdejšího zdejšího působení v letech 1910-1920. Tady pak prožívala Wolfova rodina v prvních válečných letech osud protektorátních Židů se všemi narůstajícími omezeními a přibývajícími zákazy, s nebezpečím blížícího se fyzického zničení. Její postavení ve vesnickém prostředí však bylo – v relaci k celkové situaci – snesitelnější; místní obyvatelstvo ji ušetřilo ponižování a projevovalo určitou solidaritu. Avšak nacionálně-socialistický likvidační program „konečného řešení židovské otázky“ brzo zasáhl i zde.

Židé z Olomouce a okolí začali být soustřeďováni pro deportaci v druhé polovině června 1942, a to v budově školy v dnešní Hálkově ulici v Nových Hodolanech, v blízkosti hlavního nádraží. První transport byl odtud vypraven 26. června. Wolfovi byli sice do tohoto transportu, označeného jako Aaf, povoláni, do Terezína však neodjeli. Jeden ze sousedů, Josef Lón, je odvezl na povoze do Olomouce; na předměstí se však od něho odloučili a vrátili se pěšky do lesa u Tršic, kde si předem vyhlédli místo pro úkryt.

Toto se událo v pondělí 22. června 1942. V tento den začínají deníkové záznamy Ottovy, které pak nepřerušovány pokračují a zachycují přesně všechny všední i mimořádné události, jež formovaly život Wolfových ve stísněnosti a strachu, maximální obezřetnosti a materiální nouzi, avšak také jejich naději a víru v blížící se konec války, v osvobození, ve shledání se vzdáleným synem a bratrem Kurtem.

V době, kdy Wolfovi místo do transportu odcházeli do podzemí, vládl – jak známo – v „protektorátě“ po atentátu na Heydricha mimořádně silný teror. Atmosféru strachu stupňovala hlášení o popravách osob, které žily bez řádné policejní přihlášky, jakož i osob, které je ukrývaly nebo jim pomáhaly. Je třeba zdůraznit, že všichni, kdo věděli o tajném pobytu Wolfových v Tršicích, případně se o něm postupně dovídali, znali ovšem smrtelné nebezpečí, hrozící Wolfovým i těm, kdo jim umožňovali ukrývat se před koncentračním táborem a následujícími plynovými komorami. V prvních dnech po „útěku“ Wolfových věděl o této skutečnosti jediný člověk, který jim na vlastní pěst připravil úkryt a zásoboval je. V deníku je označován běžně zkratkou Sl., několikrát jako Slávek. Byl to zahradník Jaroslav Zdařil. Staral se o své chráněnce s nasazením života. Zásoboval je potravinami, petrolejem a lihem na vaření a jinými životními potřebami, nosil jim noviny, otci cigarety, zprostředkoval jim sporadické poštovní spojení s příbuznými v Praze a jinde, přinášel zprávy, jak ze života Tršic a„protektorátu“, tak o vývoji světové situace a o bojištích světové války, jak se o tom dovídal z londýnského rozhlasu.

Když se blížila zima – střední Evropa předtím prodělala zimu mimořádně studenou a mohlo se očekávat, že ta příští bude podobná – museli Wolfovi opustit úkryt, který byl improvizovaně zřízen na pokraji lesa Bělá, v části zvané Amerika, nedaleko Zdařilova pole, asi kilometr od obce. V říjnu se přestěhovali do malé dřevěné boudy na zahradníkově pozemku, jež byla vzdálena jen asi padesát metrů od domu pana Herinka, takže odtamtud viděli dobře do oken svého bývalého bytu. Bouda sloužila jako sklad nářadí a bylo v ní umístěno také čerpadlo na vodu (proto sem byla zavedena elektřina). Tenké stěny boudy museli zevnitř vystlat rohožemi, koberci, papírem; elektrický vařič jen nedostatečně vytápěl toto nanejvýš nevhodné obydlí v kruté zimě. Boudu musel Slávek přes den zamykat, aby se do ní nedostali nepovolaní. Její obyvatelé mohli vycházet jen v noci, přičemž museli dávat pozor, aby je neprozradily stopy ve sněhu. V dubnu 1943 se pak zase vrátili do lesa.

Památník na místě ukrývání odhalený v roce 2012

GPS : +49° 33′ 15.08″, +17° 26′ 18.99″

Text památníku:
Během období Holocaustu v letech 1942-1945 se na tomto místě nacházel úkryt židovské rodiny Wolfů: Bertholda, Růženy, Felicitas a Otty.
Obyvatelé Tršic v ohrožení vlastních životů udržovali povědomí o tomto úkrytu v tajnosti a nikdy
rodinu Wolfů neprozradili.
Donated by students studying The Diary of Otto Wolf and the Holocaust in the United States
New Milford High School, New Milford, New Jersey
Jersey City Public Schools, Jersey City, New Jersey
St. Thomas Aquinas High School, Overland Park, Kansas
Bishop O’Dowd High School Oakland, California

O ukrývajících se Wolfových se postupně dovídalo mnoho lidí. Jednak příbuzní Zdařilovi, jednak lidé, kteří náhodou narazili na lesní úkryt, nebo jiní, kteří byli – vždycky jen v noci – samotnými Wolfovými vyhledáni s prosbou o podporu v zásobování. Živit tajně čtyřčlennou rodinu, která pochopitelně neměla potravinové lístky, bylo v tehdejší ekonomické situaci velmi těžké i na venkově. Stávalo se to stále obtížnější, když se utužovala kontrola a dodávkové povinnosti zemědělského obyvatelstva. Slávkovi Zdařilovi postupně docházela schopnost opatřovat pro Wolfovu rodinu dostatek potravin. Přítomnost skrývající se židovské rodiny byla známa také četnickému vrchnímu strážmistru Mičulkovi. Nenašel se však nikdo, kdo by byl Wolfovy prozradil. To svědčí o pevném postoji a nepatetickém hrdinství mnoha českých lidí v této obci, kteří byli ochotni podstoupit tak veliké riziko a přinášet také materiální oběti.

památník spravedlivých mezi národy a obětí holocaustu v Tršicích odhalen v roce 2013
raw-086

text památníku:
V DOBĚ HOLOCAUSTU V LETECH 1942–1945 UKRÝVALI TRŠIČTÍ OBČANÉ: JAROSLAV ZDAŘIL ČP. 172, MANŽELÉ FRANTIŠEK A MARIE ZBOŘILOVI ČP. 21, LUDMILA CHODILOVÁ, ROZ. TICHÁ ČP. 290 A MANŽELÉ OLDŘICH A MARIE OHEROVI ZE ZÁKŘOVA ČP. 1 ČTYŘI ČLENY ŽIDOVSKÉ RODINY WOLFOVY – BERTHOLDA, RŮŽENU, FELICITAS A OTTU S NASAZENÍM VLASTNÍHO ŽIVOTA PŘED NACISTY. O TOMTO UKRÝVÁNÍ VĚDĚLI POSTUPNĚ VŠICHNI MÍSTNÍ OBČANÉ TRŠIC, A PŘECE NIKDO NIC NEPROZRADIL. PATŘÍ JIM NÁŠ DÍK A ÚCTA.

ŽIDOVŠTÍ OBYVATELÉ TRŠIC ANNA, BLANKA A ELIŠKA KORNBLÜHOVY BYLY TRANSPORTOVÁNY 26. 6. 1942 DO TEREZÍNA A NÁSLEDNĚ 20. 8. 1942 DO RIGY, KDE BYLY ZAVRAŽDĚNY.

ŽIDOVSKÁ OBEC OLOMOUC, INICIATIVA PRO VYPÁLENÉ OBCE, OLOMOUCKÝ KRAJ, U. S. COMMISSION FOR THE PRESERVATION OF AMERICA’S HERITAGE ABROAD.

18. dubna 1945 večer obklíčil kozácký prapor, určená k potírání partyzánů a dirigovaný německou tajnou státní policií, gestapem, malou osadu Zákřov a provedl přepadení obce. Pod záminkou, že jsou odtud podporováni partyzáni, zapálili útočníci jednu usedlost, v ostatních pak stříleli, zatýkali, drancovali. Spolu s ostatními obyvateli byla zadržena i rodina Wolfova. Nakonec byli ženy a starší mužové propuštěni, třiadvacet mladších mužů bylo odvedeno do školy ve Velkém Újezdě, kde měla jednotka přechodnou základnu. Byli mezi nimi i Otto Wolf a jeho hostitel Oldřich Ohera. Čtyři zatčení, pocházející z Tršic, byli propuštěni, ostatní vyslýcháni a mučeni. První obětí byl osmnáctiletý Otto, kterého gestapo identifikovalo jako Žida. Otto, ač strašným způsobem zbitý a raněný, se choval hrdinsky. Neprozradil své jméno a neprozradil také, že má v Zákřově rodiče a přátele.

20. dubna večer pak příslušníci gestapa a protipartyzánské jednotky odvezli devatenáct svých obětí nákladním autem do lesa u osady Kyjanice. Tam je postříleli, těla naházeli do boudy a spálili.

Pomník Zákřovský Žalov
pamat

Ottův bratr Kurt, na nějž autor deníku opakovaně s láskou vzpomíná, byl o dvanáct let starší. Před válkou studoval medicínu na Masarykově univerzitě v Brně. Po okupaci Československa odešel do exilu do Sovětského svazu, kde později vstoupil do československého vojenského útvaru. Četař Wolf padl v boji u Sokolova 9. března 1943 a byl posmrtně vyznamenán.

Z předmluvy Ludvíka Václavka ke knižnímu vydání Deníku Otty Wolfa

Blízký penzion : Jezdecký areál Hostinův Důl Tršice