Mezi nejznámější olomoucké židovské rodáky patří nepochybně architekt a esejista Paul Engelmann. Narodil se v Olomouci 14. 6. 1891 jako nejstarší ze tří dětí Maxe a Ernestiny Engelmannových. Jeho otec byl původně obchodníkem, ale zbankrotoval a pracoval jako zástupce pojišťovacích společností. Ernestina  Engelmannová, rozená Brecherová, pocházela z vážené prostějovské lékařské rodiny a neúspěšnou kariéru svého manžela dost těžce nesla. Engelmannovi měli pronajatý byt ve starém domě na Mořickém náměstí, který Paulovi přátelé žertem označovali jako Palais am Mauritzplatz.

Paul Engelmann byl nadán mnoha talenty. Studium na olomouckém německém gymnáziu musel přerušit pro onemocnění tuberkulózou a tři roky se léčil v alpském sanatoriu. Po uzdravení se vrátil do Olomouce a složil maturitu. V roce 1909 a 1910 studoval ve Vídni na Technische Hochschule. Studium však přerušil a stal se na jeden rok sekretářem slavného Karla Krause, v jehož časopise Die Fackel  publikoval svoji báseň, oslavující Loosovu stavbu na vídeňském Michaelerplatz (Das Haus auf dem Michaelerplatz, 1911). V letech 1912-1914 studoval architekturu na  Bauschule Adolfa Loose a  v roce 1915 obdržel diplom architekta. Po vypuknutí 1. světové války byl povolán do armády, ale pro zdravotní potíže byl za krátkou dobu  vojenské služby zproštěn. Válečná léta však pro něj  znamenala důležité životní období, neboť se v roce 1916 seznámil s o dva roky starším Ludwigem Wittgensteinem (1889-1951), který v Olomouci navštěvoval školu pro dělostřelecké důstojníky. Jejich seznámení později Engelmann popsal takto: „Jednoho odpoledne mi služebná řekla, že je zde pán, který si přeje se mnou mluvit. Šel jsem do zadního pokoje, tzv. berlínského, který se nacházel v rohu bytu a byl osvětlen úzkým oknem do dvora, kde jsme večer sedávali s přáteli. Odpolední slunce osvětlovalo mladého muže v uniformě. Wittgenstein mi přinesl pozdravy od mého tehdejšího učitele a významného vídeňského architekta Adolfa Loose.“ Od tohoto setkání býval Wittgenstein  po celou dobu svého olomouckého pobytu  u Engelmannů  pravidelným  návštěvníkem a přátelství s Paulem Engelmannem  trvalo mnoho dalších let. Na dlouhých  procházkách noční Olomoucí s ním Ludwig Wittgenstein  diskutoval  filozofické otázky, které později uložil do svého slavného spisu Tractatus logico-filosoficus. Rukopisnými poznámkami opatřený strojopis  tohoto díla   později Engelmannovi věnoval.

V letech 1926-1928 pobýval  Engelmann  ve Vídni, kde společně s Ludwigem Wittgensteinem projektoval  vilu  pro Wittgensteinovu sestru Margarethe Stonborough. Ze stejného období pochází i jediná Engelmannova  stavební realizace v Olomouci – vila pro Vladimíra Müllera  (Černochova 6). V roce 1929 navrhl interiér pro Seidlerovu vilu v Olomouci a  vypracoval projekt  Guttmannovy vily v Ostravě.

Po smrti své matky v roce 1934 se Paul Engelmann vystěhoval do Palestiny. Bydlel    a pracoval v Tel Avivu, kde navrhoval nábytek pro Wachsbergův obchod The Cultivated Home. Od roku 1939 s ním jeho malý byt sdílel i  spolužák z olomouckého gymnázia   dramatik Max Zweig. Vedle svého povolání se Engelmann věnoval i osvětové činnosti.  Vydal Antologie deutscher Lyrik (1939), v Café Techelet pořádal literární večery, přednášel o Wittgensteinově Tractatu, z kterého přeložil 7 tézí do hebrejštiny. Zemřel 5. února 1965.

Po Engelmannově smrti našel Max Zweig v jeho pozůstalosti soubor dopisů, které mu Wittgenstein napsal v průběhu dvou desetiletí, vzpomínky na Wittgensteinův pobyt v Olomouci a již zmíněný strojopis Tractatu. Zweig se obrátil na  wittgensteinského badatele Briena McGuinesse se žádostí, zda by mohl tyto materiály vydat tiskem a jako protihodnotu mu nabídl strojopis Wittgensteinova Tractatu. Díky této iniciativě vznikla knížka Ludwig Wittgenstein. Briefe und Begegnungen (Ludwig Wittgenstein. Dopisy a setkání), vydaná nejdříve anglicky a v roce 1970 i německy. Přináší zajímavé svědectví o společnosti mladých olomouckých židovských intelektuálů, o kterých se  Wittgenstein – nikoliv pejorativně -vyjádřil: „Intelligenz ist da – zum Schweinefüttern“.

Pavel Maňák