Vzpomínky paní Edity Šťastné a Petra Brocha na vypálení
olomoucké synagogy dne 15. března1939

Paní Edita Šťastná:

15. března 1939 vtáhla do Československé republiky německá vojska, nacisté, SS a gestapo. Z republiky se stal Protektorát Čechy a Morava.

Hned tu noc z 15. na 16. března zapálili čeští fašisté a nacisté židovskou synagogu, která stála poblíže Jerezské brány v Lafayettově ulici (dnešní Palachovo náměstí). Budova u synagogy, takzvaný rabínský dům, nebyla požárem ohrožena, jelikož mezi domem a synagogou byla velká zahrada. Na zahradě kolem synagogy byly příští den nalezeny malé kuličky, prý to byly zápalné bombičky, které házeli okny do synagogy. Synagoga měla pět vchodů, kterým se dostali dovnitř nevím. V rabínském domě byli kanceláře židovské náboženské obce, zasedací sál a velká knihovna. V přízemí byl byt domovníka a zaměstnance obce. V prvním patře bydlel rabín Dr. Berthold Oppenheim a rodina kantora Schlesingera. V tu noc asi u půl druhé p. Kohn, zaměstnanec obce (šames), se náhodou vzbudil a viděl že hoří synagoga. Okamžitě nás všechny vzbudil a šel telefonovat pro hasiče. Ale telefon byl němý, odpojen, takže pomoci se nedovolal. Běžel ven, že dojde sám pro hasiče, ale kolem domu stáli Němci a nepustili ho ven. Nevzpomínám si už, kdo hasiče zavolal, snad domovník, to nebyl Žid, nebo někdo z ulice, když uviděl požár. Říkalo se, že hasičům bylo Němci zakázáno jít hasit. Až k ránu, když plameny šlehaly z kopule synagogy, se začalo hasit. Nesměli jsme jít z budovy, Němci hlídali rabínský dům a potom dělali domovní prohlídku také v bytě p. Kohna, což byl můj dědeček a naše rodina bydlela s ním.

Koncem roku 1939 se musel dům vyprázdnit a vše vystěhovat. Kanceláře ŽO byly potom v Legionářské ulici v jednom bytě a část v ulici Palackého č. 4, tehdy Bissmarkova.

Ačkoliv rabínský dům nebyl ohněm vůbec poškozen, přesto byl zbořen i se zbytky ohořelé synagogy. Hned po noci z 15. března 1939 byly židovské obchody pomalovány nápisy „JUDE“ nebo hvězdou a jejich majitelé většinou továrníci a ostatní inteligence zatčeni.

Pan Petr Broch:

„ Na noc z 15. na 16. března 1939, kdy fašisté vypálili synagogu v Olomouci, si pamatuji velice dobře. Bylo mi tehdy osm let, s rodiči a bratry jsme bydleli hned za rohem synagogy na Havlíčkově ulici, takže jsem byl oné noci skoro na osudném místě zkázy. Vysoké plameny šlehaly a olizovaly celou synagogu. Hasiči sice přijeli, ale dostali striktní zákaz podílet se na hašení požáru. Nocí se ozýval praskot a řinčení skel… A všude plno štiplavého dýmu, který se valil ze synagogy. Příštího dne se mi naskytl smutný obraz, budova skoro zcela vypálena, jen zdi trčely k nebi a plápolající plech kopulí hřměl v pravidelném rytmu. Tehdy se mi podařilo jako jednomu z prvních dostat se dovnitř budovy. (Kamarádil jsem s Jiřím Munkem, jehož rodiče byli správci synagogy a bydleli hned vedle.) Nejdříve mě omráčil strašný zápach spáleného dřeva. Nechtěl jsem věřit očím, skoro vše bylo spálené, stěny od kouře a plamenů černé. Žár vyrazil i barevná okna, měl jsem obavu, že strop se každou chvíli zřítí. Nikdy na to nezapomenu.

Možná vás bude zajímat jeden příběh, který se stal později při likvidaci objektu. Jeden z německých dělníků se totiž pokoušel odstranit velkou kovovou šesticípou hvězdici, která zdobila hlavní kopuli. Tradovalo se totiž, že hvězdice je celá ze zlata. Při upilovávání se však hvězdice ulomila a strhla muže dolů. Byl na místě mrtev. Trvalo několik měsíců, než zbytky synagogy zmizely.“

Pro Respekt a tolerance v červenu 2005 sepsal Petr Broch z Plzně.