Historický vývoj
Historický vývoj židovské komunity v Olomouci
Olomouc, důležité historické sídlo s množstvím kulturních památek, od 14. do 17. století hlavní město Moravy, dnes pulzující centrum oblasti Hané, má rovněž své pohnuté dějiny židovské pospolitosti. V Olomouci, nejvýznamnějším městě Moravy raného středověku, též důležité stanici a křižovatce dálkového obchodu, musíme tudíž předpokládat jedno z nejstarších židovských osídlení v naší zemi.
Hodnověrných historických zpráv je však poskrovnu 1) , aby nám poskytly souvislý obraz. Jednou z původních podhradních osad -ještě z doby před lokací města byla, vedle osad u sv. Michala, sv. Blažeje a sv. Mořice, též osada židovská, kterou podle písemných zmínek a archeologických nálezů třeba situovat na severní svah Michalského neboli Juliova vrchu. Ulice byla později zvána Židovská (platea judeorum).
Přítomnost židovských obchodníků a kupců předpokládáme minimálně od 11. století. Kolem r. 1140 se o olomoucké židovské čtvrti zmiňuje hebrejský cestovatel Isaak ben Dorbolo (místo nazývá Almijz či Olmijz). V letech 1239-46 bylo spojením starších osad založeno královské město, jehož břemena, zvláště na městské opevnění, měli podle privilegia císaře Rudolfa Habsburského z 20. září 1278 nést s ostatními měšťany též v Olomouci žijící Židé. V r. 1311 slavnostně vítali olomoučtí Židé projíždějícího krále Jana Lucemburského. Z let 1413-20 se zachoval latinsky psaný tzv. židovský registr čili kniha židovských zápůjček. 2) K r. 1445 známe jménem židovského fojta Mikuláše Apotékáře, z r. 1434 pochází zpráva, že augustiniáni prchlí Prostějova koupili dům v Židovské ulici naproti židovské škole – synagoze od Židovky Gail Aronovy.
Příznivá léta však zanedlouho skončila: na základě kázání františkánského mnicha Jana Kapistrana vypověděl Židy král Ladislav Pohrobek listinou 3) z 22. července 1454 z Olomouce a Uničova (a podobně z většiny moravských královských měst) a daroval městu jejich domy, synagogu a hřbitov. Židé museli město opustit do 11. listopadu a zanechat zde své nemovitosti, za to se měšťané králi zavázali platit napříště židovskou daň 40 kop grošů ročně, splatných vždy na sv. Jiří a na sv. Havla. Vypuzení Židé nalezli útočiště v okolních poddanských městech Prostějově, Tovačově, Přerově, Lipníku nad Bečvou a Úsově a odtud se datuje vznik tamních židovských obcí. Po dlouhá čtyři staletí nesměli 4) potom Židé v královském a navíc později pevnostním městě přebývat; např. r. 1745 potvrdila císařovna Marie Terezie zákaz pobytu Židův Olomouci. Za jednorázové vpuštění do města na trhy platili Židé vysoké osobní poplatky (tzv.Leibmaut). Směli tehdy – jen v určitých dnech – pouze přebývat na předměstích, především zřejmě na předměstí Bělidlech, kde je v letech 1792 až 1861 zmíněna židovská veřejná stravovna (nájemcem byl kuchař Lazar Flamm) a od poč. 19 . stol. soukromá modlitebna. Striktní zákaz byl od počátku 19. stol. výjimečně přestoupen vydáním ojedinělých povolení za značné finanční částky.
Teprve revoluční rok 1848 odstranil středověké přežitky a přinesl židovskému obyvatelstvu plná občanská práva, včetně práva volného pobytu. Nastal dynamický proces stěhování židovských obyvatel z okolních městeček a měst do velkých, dosud zapovězených měst za lepšími ekonomickými podmínkami.
V r. 1865 byl založen náboženský spolek, jenž se v r. 1892 proměnil v samostatnou náboženskou obec (náboženský spolek s modlitebnou existoval navíc na přelomu 19. a 20. stol. v předměstí Pavlovičkách a v nedalekých městech Šternberku, Uničově a Litovli). V r. 1897 se v Olomouci uskutečnil 1. sionistický sjezd v rakouské říši s pozdravem Theodora Herzla. Účast na společenském, kulturním a politickém životě města dokládá existence četných židovských spolků (chevra kadiša – pohřební bratrstvo, r. 1893 založen ženský dobročinný spolek, r. 1901 židovský tělocvičný spolek, přejmenovaný v r. 1927 na TJ Makkabi) a dobročinných humanitních nadací (např. k r. 1906 jich bylo 42 s fondem 62.000 korun). V době l. světové války se město stalo útočištěm stovek židovských uprchlíků z Haliče.
Konec kvetoucí židovské komunitě přinesla tragická léta nacistické okupace. Občané židovského původu, na něž se vztahovaly rasistické tzv. norimberské zákony, byli postupně zbavováni veškerých práv a majetku. Pěti transporty (dne 26.června 1942 s označením AAf, 30. června 1942 AAg, 4. července 1942 AAm, 8. července 1942 AAo a 7. března 1945 AE7) bylo deportováno z města a okolí celkem 3.498 obyvatel do Terezína a později do vyhlazovacích táborů na východě. Jejich památka je každoročně na jaře o svátku Jom ha-šoa připomínána tryznou v obřadní síni nového židovského hřbitova v Neředíně. Na průčelí budovy základní školy v Hálkově ulici, kde byli Židé z Olomoucka před deportací v r.1942 soustřeďováni, odhalil velvyslanec Státu Izrael v ČR p. Rafael Gvir dne 3. května 1996 pamětní desku (dílo kamenosochaře Miloše Brücknera).
Články:
Arizace židovského majetku v Olomouci v roce 1939 ( Doc. PhDr. Josef Bartoš, DrSc.)
Akce Albrecht der Erste na střední Moravě a zdejší židovská komunita ( Doc. PhDr. Josef Bartoš, DrSc.)
Židovští občané, kteří přežili hrůzy války, ještě v r. 1945 obnovili náboženskou obec. Po úbytku členů stářím a emigrací se olomoucká komunita stala r.1962 v intencích nového krajského zřízení pouhým synagogálním sborem v rámci ŽNO Ostrava. Teprve demokratické přeměny společnosti po r. 1989 přinesly oživení kultovního života v Olomouci. Ke dni 1. dubna 1991 byla znovuobnovena samostatná náboženská obec s oblastní působností pro okresy Olomouc, Šumperk, Jeseník, Bruntál a Přerov.
- Jednou ze sporných zpráv je zmínka G. Wolného (a odtud H. Golda), že Židé žili v Olomouci již kolem r. 1060 roztroušeni mezi křesťany, ale kníže Vratislav II. jim nařídil, že od příště musí bydlet společně, a přikázal jim místo na předměstí Bělidla, kde stála i Židovská čili Bemardinská brána.
- SOkA Olomouc, AM Olomouce, sbírka knih a rukopisů, inv.č.1822, sign.36. Mezi věřiteli nalezneme např. tato židovská jména: Isra, Lazar, Abraham, Jordan, Salomon, Beneš, Munka, Merkel, Šefrelin, Gail, Liczko, Mušlin, Jekl, Smoyel, Tyczko.
- SOkA Olomouc, AM Olomouc, sbírka listin, sign.206.
- Až na výjimky: např. roku 1622 měla v olomoucké mincovně císařem Ferdinandem pronajatu ražbu mince židovská společnost Witteho.
