Od 25. kislevu do 2. tevetu slavíme osmidenní historicky svátek chanuka /zasvěcení/. Svátek chanuka, známý jako svátek světel, je oslavou makabejského vítězství nad helenizovanými Syřany.

Z historie: Když se Židé vrátili do Izraele z babylónského vyhnanství, postavili si v Jeruzalémě druhý chrám, ale zůstali nadále v područí perské říše. Perskou říši ve čtvrtém století př. o. 1. dobyla řecká armáda Alexandra Velikého. Po Alexandrově smrti si obrovskou říši rozdělili jeho tři generálové. Po lítých bojích, které zachvátily celý Blízký východ, připadl Izrael Seleukovcům – dynastii vládnoucí v Sýrii. S nástupem krále Antiocha IV. k moci začíná období násilné helenizace /pořečťování/ a útokům proti židovskému náboženství. Jeruzalémský chrám byl znesvěcen a jeho poklady byly uloupeny. Řekové pozabíjeli mnoho nevinných lidí a uvalili na Židy těžké daně. Antiochus nechal v chrámu postavit Diovu sochu a nutil Židy, aby se jí klaněli. Zakázal dodržovat šabat a provádět obřízku. Nakonec se sám nechal prohlásit bohem a říkal si „Antiochus Epifanes“ /Božský Antiochus/. Jeho souputníci mu ovšem přezdívali „Antiochus Epimanes“ /Bláznivý Antiochus/. Po celém Izraeli Rekové stavěli své oltáře a sochy svých božstev a nutili Židy těmto modlám obětovat. V Modiim, vesnici nedaleko Jeruzaléma, se však vojákům postavil na odpor kněz Matitjahu z Chašmonejského rodu. Spolu se svými pěti syny zaútočil na vojenskou posádku, několik vojáků zabil, zničil modlu a poté prchl do hor, kde začal shromažďovat povstalecké síly. Židovská armáda den ode dne rostla, jejím velitelem se stal Matitjahův syn – Jehuda Makabi. Začala partyzánská válka. Za noci vyráželi Židé proti syrským jednotkám a s ránem mizeli v horách. Ačkoli jich bylo jen šest tisíc, porazili armádu čtyřiceti sedmi tisíc Syřanů. Antiochus vyslal proti Makabejcům další, ještě větší armádu. V bitvě u Bejt Cur však Židé šťastně zvítězili. Zahájili vojenské tažení na Jeruzalém, osvobodili město, dobyli chrám a vyházeli z něj modly. Když chtěli zapálit světla menory /sedmiramenný svícen/, zjistili, že zbyl jen jeden džbánek olivového oleje označený pečetí velekněze. Takové množství ovšem stačí jen na jediný den a příprava dalšího oleje trvá osm dní. Přesto Makabejci lampy menory naplnili, zapálili knoty a chrám znovuzasvětili. A stal se zázrak. Olej nevyhořel a vydržel po celých osm dní, dokud nebyl k dispozici nový olivový olej. Rok nato vyhlásili rabíni osmidenní svátek chanuka, oslavu vítězství nad náboženskou perzekucí.

tabulka některých historických dat:

Chanukia. Zapalování osmiramenného svícnu je nejznámějším chanukovým předpisem. Chanukia má osm ramen pro osm svíček v jedné řadě a jedno rameno oddělené pro pomocnou svíci zvanou ,šamaš“ /sluha/. Zajímavý je způsob zapalování – první den zapálíme jednu svíčku, druhý den dvě a tak dále, až osmý den hoří všech osm svíček. Svíčky chanukie nezapalujeme zápalkou nebo zapalovačem, ale pomocí „šamaše“. Před zapálením svíček svícen umístíme na dobře viditelné místo, abychom „dále šířili chanukový zázrak do světa.“ Tam, kde je to možné, položíme chanukiu u vchodu do domu či u branky na dvůr. Není-li to možné (nebo bezpečné), umístíme svícen do okna nebo ke dveřím bytu.

Většinou používáme parafínové svíčky, kdo ale má tu možnost, měl by si koupit chanuku s osmi lampičkami, které naplní, tak jako menoru v chrámu, olivovým olejem.

Chanukové zvyky a tradice. Kromě již uvedeného zapalování chanukie se nám osm dní svátku světel pojí se sevivonem /dreidl, káča/, na kterém jsou napsána čtyři hebrejská písmenka – nun, gimel, hej, šin – znamenající větu: „nes gadol haja šam “ /zázrak velký byl tam/. Lidová tvořivost však písmenům přiřkla jiný význam. S dreidlem totiž točíme při chanukové „hazardní“ hře. Do banku vloží každý z hráčů desetník a postupně točíme dreidlem. Komu padne nun /ništ, jidiš nic/, má smůlu. O svůj vklad přišel a hraje další. Padne-li gimel, bere hráč celý bank /ganz, jidiš vše/. Hej znamená jidiš halb, půlku banku a šin vyzývá k opakování pokusu /špíl, jidiš hraj/. Chanuka má i svá typická jídla – sufganiot /koblihy/ a levivot /latkes (jidiš), bramboráky/. Obě jídla, jak vám maminky potvrdí, vyžadují mnoho oleje a olej přeci patří k chanukovému příběhu.

Chanukové písně. Při zapalování chanukových svíček, po odříkám příslušného požehnání, zpíváme dvě známé písně – Hanerot halalu /tyto svíčky/ a Maoz cur /mocná skála/. Obě se časem naučíte zpívat při hudební výchově.

Chanuka a ženy. Existuje mnoho příběhů pojících se k svátku chanuka. Znáte ten o Cháně, dceři velekněze, která dala podnět ke vzpouře proti utlačovatelům, když odmítla být po vůli syrskému vojevůdci? Chytrá Judita, podle jiného příběhu, zase se lstí vstoupila do stanu syrského generála a nabídla mu velmi slaný sýr. Generál dostal žízeň, Judita ho opila vínem a zneškodnila. Když Syřané viděli, že jsou bez generála, vzdali se a uprchlí ze země. Smutnější je příběh o jiné Cháně, matce sedmi synů, které jí postupně ubili řečtí vojáci jen proto, že chlapci nechtěli přestoupit příkazy Tóry.
Dodnes ženy, po dobu kdy hoří chanukové svíčky, nepracují, aby si připomněly památku těchto statečných žen.

Osm dní. Častá je otázka, proč slavíme chanuku osm dní. Osm dní hořelo světlo z jediného nalezeného džbánku olivového oleje označeného pečetí velekněze, ale jen sedm dní se tak dělo „zázrakem“. Někteří komentátoři proto tvrdí, že již první den uhořela pouze osminka oleje, a tak zázrak skutečně trval osm dní, jiní považují za první den zázraku již samotný den vojenského vítězství nad velikou nepřátelskou přesilou.

(Maharal, pražský rabi Lów, říká, že číslo osm v sobě skrývá tajemství. „Do vnitřní části svatyně jeruzalémského chrámu“, píše ve své knize Ner micva /světlo příkazu/, „mohl vstoupit jen ten, kdo byl obřezaný. Obřízka se provádí osmý den chlapcova života, na znamení, že člověk má schopnost překonávat omezení a nástrahy fyzického světa, symbolizovaného sedmičkou – sedmi dny stvoření, sedmi dny týdne a sedmi rameny menory. Menoru odděloval závěs od nejsvatější svatyně, od místa, kde byly v arše úmluvy uloženy desky desatera a svitek Tóry, které svým významem přesahují naše chápání, protože jsou „Boží Moudrostí“. I proto byla na lahvičce oleje pečeť velekněze, který svoji chrámovou službu sloužil v osmidílných šatech. Díky „osmičce“, díky schopnosti překonávat nástrahy světa, byli Řekové, nositelé lidské moudrosti, poraženi. Nevěřili, že jsou věci, které svým významem přesahují člověka a jeho chápání. Proto slavíme chanuku osm dní.“ Tak to alespoň píše moudrý rabi Löw.)

Hilel a Šamaj. Dva významní učenci, Hilel a Šamaj se přeli, jakým způsobem zapalovat chanuková světla. Je-li lepší začínat s osmi svíčkami a další dny ubírat po svíčce až k jedné pro poslední den, nebo začínat s jednou a přidávat až do osmi svíček posledního den.

První názor (Šamajův, kolik dní ještě zbývá, tolik svíček) vychází z předpokladu, že počátek svátku, první den, je nejdůležitější. Jinými slovy: To, jakým způsobem se například ve škole uvedeme, nás bude provázet po celou dobu studia. Druhý názor, Hilelův, přidávat svíčky podle uplynulých dní, považuje za rozhodují hledisko pro hodnocení akce její dokončení. (Konec dobrý, vše dobré). Tímto názorem se dnes řídíme, protože víme, že vše, i studium, je dlouhodobý proces a že „růst“ musíme postupně, krok za krokem.