Roš znamená hebrejsky hlava. Ros chodeš /doslova hlava měsíce, Nový měsíc zahajuje každý židovský měsíc. Roš chodeš nemá jednoduchou historii, proto si nemůžeme odpustit kratší odbočku.

První roš chodeš. První den měsíce nisan, čtrnáct dní před východem z Egypta, přikázal Bůh Mojžíšovi, aby vyhlásil novolunní. Od této chvíle se datuje tradice Nových měsíců, která nepřerušena trvá do dnešních dnů. Přesto dnes nemá roš chodeš takový význam jako v historii.

Historie. V dobách existence jeruzalémského chrámu vyhlašoval roš chodeš nejvyšší rabínský soudní dvůr – sanhedrin. Po uplynutí 29 dní od posledního novolunní, třicátý den měsíce, čekali rabíni v jeruzalémském chrámu příchod svědků. Každý muž, který na obloze viděl první srpek nové Luny, spěchal do chrámu vydat svědectví. Pokud přišli alespoň dva důvěryhodní svědci včas, mohl soudní dvůr vyhlásit 30. den dnem Nového měsíce, v chrámu přinesli kohanim /knězi/ předepsané oběti a začalo nové počítání.

Mohlo se ovšem stát, že pro špatné povětrnostní podmínky nespatřil třicátý den nikdo nový srpek měsíce. Proto musel sanhedrin počkat a vyhlásil roš chodeš až třicátý první den měsíce.

Jeden nebo dva dny. V průběhu generací se ustavil v Jeruzalémě zvyk slavit roš chodeš již třicátý den měsíce s nadějí, že svědkové dorazí ještě před západem slunce. Pouze když skutečně nikdo včas do chrámu nedorazil, slavil se i den třicátý první.

Poselství. Jak se měli Židé mimo Jeruzalém dozvědět, byl-li vyhlášen roš chodeš třicátý nebo třicátý první den? Sanhedrin vysílal jízdní posly po Izraeli a do vzdálené Babylónie existoval systém ohňových signálů zapalovaných na vybraných výšinách.

Nejistota. V době druhého chrámu se však objevili nepřátelé, kteří na kopcích úmyslně zapalovali ohně a šířili falešné zprávy. V Babylónii si nevěděli rady. Nakonec jim nezbylo než vyhlásit stav nejistoty. Kdy ale slavit svátky? Tóra píše jasně, že pesach má být patnáctý den měsíce nisan, kdy ale byl roš chodeš? Kdy začal měsíc nisan? Protože byly jen dvě možnosti, rozhodli se rabíni slavit svátek v obou možných termínech. Tak vznikl zvyk zdvojit mimo Izrael biblické svátky. Situace se však dále zhoršovala, Římané pronásledovali přicházející svědky a dobrovolníků ubývalo. Za těchto podmínek ustanovil rabín Hilel II. ve čtvrtém století o.l. pevný kalendář. Z úcty ke staré jeruzalémské tradici přiřkl některým měsícům dvoudenní roš chodeš, jiným jednodenní. Biblické svátky mimo Izrael zůstaly dodnes dvoudenní.

Dnes. V dnešní synagogální liturgii je roš chodeš spojen se čtením z Tory, přídavnou sváteční modlitbou musaf a, zpěvem vybraných žalmů, kterému říkáme halel.

Symbolika. Na rozdíl od Slunce mění zdánlivě Luna při svém oběhu kolem planety Země svou velikost. Někdy z ní vidíme jen malý kousek ve tvaru ,D“ a říkáme, že Luna dorůstá, jindy Luna couvá. Couvá, couvá až se najednou ztratí. Izraelský národ k Luně často přirovnáváme. Od doby Abraháma židovský národ rostl po patnáct generací k úplňku v době králů Davida a Šalomouna, aby postupně patnáct generací couval ke zdánlivému zániku v době zničení prvního chrámu Babyloňany. Na rozdíl od ostatních národů, které se objeví na dějinné scéně, aby získaly moc, expandovaly, došel jim dech a ztratily se (viz Asyřané, Babyloňané, Peršané, antičtí Řekové, Římané atd.), se židovský národ, tak jako Luna, nikdy skutečně neztratil. V průběhu historie se již několikrát po zničujících katastrofách znovuobjevil a i dnes po útrapách posledního století s novou silou „roste“ dál.