V říjnu 1996, tedy před více než dvanácti lety, Poslanecká sněmovna vyjádřila znepokojení nad projevy xenofobie, rasismu a antisemitismu v naší zemi. Poslanci v usnesení žádali vládu „o rozhodný postup proti všem, kteří šíří rasovou nesnášenlivost a nenávist“ a vyzývali, aby vláda „předložila zprávu o postupu správních orgánů při postihu trestních činů motivovaných rasismem a xenofobií a případně navrhla příslušná legislativní opatření“. 

Rok poté byl v Praze rasistickým skinheadem zavražděn súdánský student. Na smutečním shromáždění nechyběl žádný významný politik a poslanci přijali další, v principu podobné usnesení. Předtím dlouze mluvili o tom, že hnutí, šířící rasismus a násilí mají být postavena mimo zákon. Stěžovali si, že „ulicemi našich měst stále častěji pochodují hajlující bojůvky a naše policie mlčky přihlíží“.

Přiznávali, že to, co k účinnému potlačení ideologicky motivovaného násilí chybí, „nejsou zákony, předpisy a nařízení, není to ani nedostatek policistů, státních zástupců a soudců“, ale „snaha, odvaha a vůle, pocit odpovědnosti“. O Romech, kteří již dlouho předtím byli setrvalým cílem rasového násilí, se v rozpravě zmínil jedině poslanec Dostál. Ten připomněl, že „nebyl zavražděn jen súdánský student… Před rokem a půl byl surovým způsobem utopen v Písku malý cikán“.

Co se od oněch jedenáct let starých diskusí změnilo, vidí každý sám: Situace se podstatně zhoršila. Neonacisté poučení právníky již okatě nehajlují a místo nočních seancí v hospodách se raději producírují na veřejnosti. Podílejí se na provokačních pochodech urážejících památku obětí holocaustu a srocují se k pogromistickým protiromským nájezdům.

Podstupují přitom násilné střety s policií a nechybí jim ani pyrotechnika, ani taktika profesionálů. Sympatizanti rasistů a neonacistů jsou zastoupeni v politické straně, která kandidovala v komunálních volbách, a kvůli dlouhodobě neřešeným problémům romské minority v České republice získávají podporu části veřejnosti.

Neonacisté také mají své četné webové stránky i dostatek záštiplné literatury. Česky bez potíží vyšel jak Hitlerův „Mein Kampf“, tak „Protokoly sionských mudrců“, letos šla na dračku kultovní science fiction bílých rasistů „Turnerovy deníky“ Williama Pierce. Není přitom jiná evropská země, v níž by tento škvár čpící rasismem a krví vyšel.

Nejnověji se na pultech objevilo dílo stejného autora „Lovec“ – příběh patologického antisemity vraždícího rasově smíšené páry, Židy a liberály – a to je ještě k vydání připravena „Satanova synagoga“ s podtitulem „Tajná historie židovské světové dominance“ stejně jako „Tábor svatých“, další bible rasistické pravice.

Podávám zde značně neúplnou rekapitulaci. Bylo by třeba doplnit statistiku stovek rasově motivovaných útoků, jména mrtvých a raněných, policií odložená a státními zastupitelstvími založená oznámení týkající se rasismu, antisemitismu a xenofobie. A bylo by třeba psát i o soudních jednáních.

To poslední v lednu rozhodne o trestu za pobodání mladého muže, který letos v květnu ve Strakonicích okřikl dvojicí hajlujících, Židům nadávajících mladíků. Nebýt včasné pomoci, zraněný by zemřel, ale vážné zdravotní následky si ponese navždy. Podle tisku oba obžalovaní mají na těle vytetované a vypálené nacistické symboly, účastní se neonacistických akcí a hajlování jim není cizí.

Jak to u soudu dopadne, budeme vědět už brzy. Zatím se ví, že soudní znalec v oboru psychologie nepotvrdil, že by obžalovaní patřili k tvrdému jádru extremistů. Ten, který zaútočil, prý osudné noci jednal v afektu, a ne z rasových důvodů.

V Poslanecké sněmovně jsou ještě poslanci, kteří v roce 1996 vyjádřili znepokojení nad projevy xenofobie, rasismu a antisemitismu v naší zemi. Co tomu všemu třeba jen oni říkají?

Vysíláno v Českém rozhlase 22.12.2008