Čtyřicet devět dní mezi druhým dnem pesachu a svátkem šavuot nazýváme omer /doslova snop/.

Dny přípravy. V době, kdy stál jeruzalémský chrám, bylo povinností přinést 16. nisanu sváteční oběť prvního snopu z nové úrody ječmene, který právě v této době v Izraeli dozrává, a začít počítat sedm týdnů do svátku šavuot /doslova týdny/, svátku darování Tory. Těchto sedmkrát sedm dní představuje období očisty a příprav na „přijetí Tory“ a odpovídá
sedmi týdnům putování pouští z Egypta k hoře Sinaj. Tím, že každý večer počítáme, kolikátý den „v omeru“ začíná, vyjadřujeme naše radostné
očekávání svátku šavuot.

Pirkej avot. Omer, který spojuje pesach a šavuot do jednoho velkého celku, je vyjádřením spojení tělesné a duchovní svobody a nezávislosti izraelského národa. Abychom si uvědomili, že před tím, než přijmeme Toru, se na ni musíme dobře připravit, čteme po šest šabatů v omerovém období Pirkej avot /česky překládáno jako Výroky otců/, základní spis židovské etiky.

Sedm vlastností. Již jsme uvedli /v souvislosti se svátkem sukotl, že sedm významných osobností židovských dějin – Abrahám, Izák, Jákob, Mojžíš, Áron, Josef a David – představuje sedm základních vlastností – lásku, bázeň, krásu, věčnost, slávu, podstatu a království. Podle kabaly /mystického učení/ je naším úkolem v době sedmi týdnů omeru mezi pesachem a šavuot napravit tyto vlastnosti, které jsme svými činy v průběhu roku poškodili.

Období smutku. V průběhu historie získalo období omeru charakter smutných dní. Neženíme se, neholíme se, nestříháme si vlasy a nepořádáme žádné veřejné oslavy. To proto, že v době mezi pesachem a šavuot zemřelo (pravděpodobně během povstání Bar Kochby v roce 135 o.l.)24 000 žáků rabi Akivy. Toho rabi Akivy, který se zasloužil o pochopení Písně písní a který sám
byl Římany umučen k smrti. Další pohroma stihla židovský národ v období omeru v Evropě, kde v roce 1096 zpustošili účastníci první křížové výpravy lidnaté obce v oblasti řek Rýn a Dunaj. Ještě více obětí si vyžádalo řádění kozáků při povstání Bogdana Chmelnického v roce 1648 ve východním Polsku, kterému padlo za oběť více než milión osob.

Lag beomer. 18. ijar, lag beomer /doslova 33. den omeru, L=30, G=3/ býval do vzniku státu Izrael jediný světlý bod v omerovém období smutku. Podle talmudu tento den neumírali žáci rabi Akivy. Lag beomer je spojen s výročím úmrtí /tzv. jahrzeit rabi Šimona bar Jochaje, jednoho z nejvýznamnějších učenců generace po zničení druhého chrámu a podle tradice autora mystické
knihy Zohar /záře/.

Od šestnáctého století začíná být svátek lag beomer pod vlivem cfatských kabalistů /Cfat, Safed, město na severu Izraele, centrum židovské mystiky/ stale masivněji slaven a dnes je již pevně zakotven v židovském kalendáři.
Na lag beomer je zvykem pálit ohně (na památku knihy Zohar /záře/), tančit a zpívat. Chlapci střílejí z luků, k čemuž se pojí dva výklady. Podle jednoho se po celý život Šimona bar Jochaje na obloze neobjevila duha /hebr. kešet znamená duha, ale i luk/, protože duha je znamením Boží zloby /viz příběh o potopě světa/. Druhý výklad se opírá o knihu proroka Šmuela /Samuel/, ve které je zaznamenán příkaz krále Davida, aby se všichni muži učili střílet z luku a mohli přispět k obraně izraelské země. (Rabi Akiva a rabi Šimon bar Jochaj byli představitelé hnutí odporu proti římské okupaci Izraele.)
Podle bratislavského rabína Chatám Šoféra začala 18. ijaru padat z Egypta prchajícím Židům nebeská strava – mana.

Nové svátky. Se vznikem státu Izrael a s jeho nedávnou historií se pojí další dva významné dny v omerovém období – Jom Haacmaut a Jam Jerušalajim.
Jom Haacmaut /Den Nezávislosti/ připomíná vznik novodobého státu Izrael v roce 1948, kdy 14. květen připadl na 5. ijar. Předvečer svátku, 4. ijar, je Den vzpomínek na vojáky izraelské armády, kteří padli v válkách za nezávislost Izraele.

28. ijar slavíme na památku 7. června 1967Jom Jerušalajim /Den Jeruzaléma/. Tento bylo v šestidenní válce znovu dobyto jeruzalémské Staré Město, Židům umožněn přístup ke Zdi nářků a došlo ke znovusjednocení města.