Patnáctý den měsíce švat slavíme jednodenní menší svátek: Nový rok stromů /tu, tet-vav, je hebrejská zkratka pro číslici 15/.

V Izraeli touto dobou začínají kvést ovocné stromy a pomalu začíná jaro.
V historii byl tu bišvat spojen s předpisy o odvádění zemědělských dávek. Dnes je zvykem na tu bišvaí sázet nové stromy a napomáhat tak osidlování erec jisrael /země Izrael/.

Na tu bišvat je zvykem pořádat slavnostní večeře a jíst patnáct druhů ovoce. Mezi nimi by neměly chybět plody, kterými je izraelská země proslavena: víno, fíky, granátové jablko, olivy, datle.

Některé hostiny, zejména ve sfaradském prostředí /Sfarad – Španělsko, sfaradští Židé – potomci vyhoštěnců ze Španělska/ obsahují liturgii založenou na kabalistických textech /kabala -mystické učení/ o podobnosti mezi člověkem a stromem.

Sedm „izraelských plodin“

Člověk a strom. Chasidská literatura si všímá podobnosti mezi člověkem a stromem. Každý strom má své kořeny, kmen, větvě, listy a plody. Kořen plní dvě základní funkce: pevně udržuje strom v zemi a dodává stromu potřebné živiny z půdy. Kmen, větve a listy představují hlavní část stromu. Vyjadřují jeho velikost a činí strom hezkým na pohled. Přesto nejsou konečným smyslem stromu. Ten představují až plody. Z nich má prospěch konzument, v nich jsou uložena semínka – budoucnost stromu. Tyto části stromu odpovídají i našim osobnostem. I my máme své kořeny, z nichž čerpáme svou životní sílu. I my, jako strom, můžeme růst do výšky nebo do šířky, o samotě nebo uprostřed lesa. Někteří z nás jsou experty v jediné oblasti, ale v jiných zakrněli. Ti jsou podobní stromu, který sice rychle roste vzhůru, je však útlý a bez větví. Jiní jsou možná nižší, ale krásně rozkošatělí. Nikdy však nesmíme zapomenout na naše plody. Těmi jsou naše děti, které přivádíme na svět a které vychováváme.