Dva dny biblického svátku, které mimo Izrael zdvojujeme, jsou si většinou podobné jako vejce vejci. Šmini aceret a simchat tóra představují výjimku z tohoto pravidla.

Šmini aceret. Biblický svátek šmini aceret /osmý den shromáždění/, jak už jeho jméno napovídá, navazuje na sedm dní svátku sukot. V Izraeli se slaví 22. tišri, mimo Izrael 22. a 23. tišri.

Král a princ. Nejznámější midraš /komentovaný výklad/, který se ke šmini aceret váže, vystihuje povahu tohoto svátku: Po sedmi dnech všeobecného veselí v královském paláci, když se již loučí a odcházejí všichni pozvaní velmožové a vyslanci králů, se se svým královským otcem loučí i mladý princ. Otec se na svého prvorozeného syna dívá a s těžko skrývaným dojetím ho prosí: „Zůstaň se mnou ještě jeden den, synu, máme si toho ještě tolik co říci.“ Tak i po sedmi dnech svátku sukot, během nichž Izrael přinášel v chrámu sedmdesát býků za sedmdesát národů světa, je v kalendáři vyhrazen jeden den, který je věnován pouze jeho výjimečnému vztahu s Bohem. Proto se na šmini aceret přinášel v chrámu pouze jediný býk, který představoval izraelský národ.

V době krále Šalamouna byl na šmini aceret zasvěcen první jeruzalémský chrám. Tak jako se my stěhujeme ze suky do domu, tak i svatyně se tento den přenesla z putovního příbytku do zděné stavby.

Mimo Izrael je zvykem i na šmini aceret ještě podávat jídlo v suce. Někteří mají zvyk zvát osmého symbolického hosta, Davidova syna – krále Šalamouna, stavitele prvního jeruzalémského chrámu.

Déšť. Jak jsme se již zmínili, koncem tišri začíná v Izraeli období dešťů. Protože by nám však déšť bránil v přebývání v suce, začínáme veřejné modlitby za déšť až na šmini aceret.

Simchat tóra. Svátek simchat tóra připadá v Izraeli na šmini aceret. Mimo Izrael se slaví samostatný den, druhý den svátku šmini aceret, 23. tišri.

Čtení z Tory. K pochopem podstaty svátku simchat tóra je třeba předeslat, že od Mojžíšových dob je ustálen zvyk pravidelného šabatového předčítání z Tory. Tento zvyk se staletími rozvíjel a v dnešní době je ustálen takto: Pět knih Mojžíšových je rozděleno na 54 oddílů, každý z nich nazýváme paraša nebo také sidra. To proto, že přestupný rok má 54 šabatů. Každý týden čteme část Tory a za rok ji přečteme celou a začneme číst nanovo. V případě, že v roce je méně než 54 šabatů, se některé paraši spojují.

Dnem, kdy roční cyklus čtení z Tory dokončujeme, je právě simchat tóra. Večer se v synagoze shromáždí velké množství lidí, za zpěvu oslavných písní vyzývá kantor k jednotlivým svitkům Tory vybrané představitele obce, kteří za velikého veselí se svitky sedmkrát obtančí bimu /tzv. hakafotl. Ráno se vše opakuje s tím rozdílem, že po obtančení nevracíme všechny svitky zpět do aron hakodeš /svaté skříňky/, ale tři ponecháme na bimě a čteme z nich.

Dokončení ročního cyklu. Na simchat tóra jsou k Tóře postupně vyvoláni všichni přítomní muži. Určený z nich, většinou učitel, je na závěr vyvolán „se všemi chlapci“, tedy s těmi, kteří ještě nedosáhli věku bar micva /l3. leť a nemohou být k Tóře volaní samostatně. Poté jsou vyvoláni dva nejvýznamnější představitelé obce -jeden jako chatan tóra /doslova: ženich Tory/ a druhý jako chatan berešit /ženich počátku/. Prvnímu z nich se přečte poslední úsek Tory, druhému hned začínáme číst úvodní pasáže o stvoření světa. Tím si máme uvědomit koloběh života a kontinuitu studia Tory. Jeden cyklus končí, druhý začíná. Jedna generace střídá druhou a spoluvytváří nekonečný řetěz tradice.