Na levé straně centrální aleje židovského oddělení olomouckého hřbitova v Neředíně, nedaleko od památníku obětem holocaustu, je hrob Dr. Rudolfa Bachera. Dole na náhrobním kameni je připsáno Er lebte, litt und starb für seine Wissenschaft (žil, trpěl a zemřel pro svoji vědu). Jméno zemřelého dnes zná jen málokdo a o jeho osudu většinou neví ani obyvatelé ulice, která nese jeho jméno.

Dr. Rudolf Bacher se narodil 8. července 1877 v Zábřehu jako syn lékaře. Studoval na německé lékařské fakultě v Praze, kde byl v roce 1901 promován doktorem medicíny. V roce 1902 nastoupil do tehdejších Zemských ústavů v Olomouci, kde pracoval až do své předčasné smrti. Jeho prvním pracovištěm bylo chirurgické oddělení primáře Dr. Felixe Smolera. Od samých počátků své lékařské dráhy se Dr. Bacher zajímal o tenkrát zcela novou diagnostickou metodu pomocí paprsků, které v roce 1895 objevil Wilhelm Conrad Roentgen (1845-1923), profesor fyziky na univerzitě ve Würzburgu. Bacherovým učitelem byl jen o několik let starší Dr. Guido Holzknecht (1872-1931), pozdější profesor radiologie, který od roku 1905 vedl ve vídeňské Všeobecné nemocnici rentgenovou laboratoř. Dr. Bacher se nespokojil jen s rentgenovou diagnostikou, ale používal záření také v léčbě některých onemocnění, především kožních nádorů. V roce 1910 již pracoval jako samostatný rentgenolog a od roku 1922 jako primář rentgenologického oddělení, které v Olomouci založil. Jeho věhlas daleko přesáhl hranice města a jeho okolí. Nemocní, kteří Dr. Bachera vyhledávali, přijížděli do Olomouce nejen z Moravy, ale i z příhraničních částí sousedního Rakouska.

Na počátku 20. století ještě nebyly známé nepříznivé účinky rentgenových paprsků a nebyla přijata ani žádná opatření, která by chránila zdravotnický personál. V roce 1917 se u Dr. Bachera objevily první příznaky choroby z ozáření. Nejdříve bolestivé kožní změny, které se později změnily na rakovinný nádor. V roce 1922 mu byla provedena amputace pravé paže, která však nepříznivý osud již nemohla zvrátit. 9. září 1925 primář Dr. Rudolf Bacher po delším strastiplném průběhu choroby umírá.

Jeho úmrtí vyvolalo v široké veřejnosti značnou odezvu. Smuteční oznámení podepsané matkou, manželkou a sestrou zemřelého, přinesly německé noviny Mährisches Tagblatt. Stručnou zprávu o úmrtí přinesl i olomoucký katolický deník Našinec a pražské Národní listy. Na pohřeb Dr. Bachera, který se konal 11. září 1925 ve 3 hodiny odpoledne, se sjelo velké množství účastníků, pro které byly z tehdejšího Masarykova náměstí vypraveny zvláštní tramvajové vozy. O průběhu pohřbu přinesl 12. září 1925 Mährisches Tagblatt obsáhlou zprávu, z které vyjímáme:

„Přišly stovky a stovky ze všech vrstev obyvatel, aby mrtvému prokázaly poslední poctu a projevily vděčnost. Dostavili se samozřejmě téměř všichni lékaři z Olomouce a okolí, primáři Zemské nemocnice v čele s ředitelem Doc. Dr. Votrubou, veškeré úřednictvo a personál, který neměl službu, mnoho oficiálních osobností, mezi nimi také zástupce Zemského výboru Sotolář, celý výbor Záchranné společnosti v čele s Dr. Karschulinem a ředitelem Musilem, všichni Samaritáni, velitel skupiny a mnoho členů. V obřadní síni byla položena rakev ozdobená mnoha věnci. Členové Záchranné společnosti drželi čestnou stráž. Po smutečním chorálu, který zazpíval synagogální sbor pod vedením vrchního kantora Schlesingera, byla členy Záchranné společnosti vynesena rakev na hřbitov. Rabín Dr. Oppenheim promluvil nad otevřeným hrobem a nastínil obraz osobnosti Dr. Bachera, který nebyl jen významným učencem a lékařem, nýbrž také skutečným člověkem, který měl před očima jediný cíl, jak odstranit utrpení a pomoci svým trýzněným bratrům. Doc. Dr. Votruba, ředitel Zemské nemocnice, které zesnulý během téměř po čtvrtinu století zasvětil nejlepší síly, měl na rozloučenou dojemnou řeč, v které mimo jiné řekl:

 … Nelítostný osud jej postihl v nejkrásnějším mužském věku, v nejlepším rozvoji jeho obětavé práce. Padl jako opravdový hrdina na bitevním poli vědy, jako její oběť a mučedník… Dr. Bacher byl vynikající nejen ve vlasti, nýbrž i v cizině, a byl znamenitým odborníkem i ve své literárně-vědecké činnosti. Ale byl také dobrý člověk čistého srdce a charakteru…

Poté nad rakví hovořil člen Zemského výboru v Brně H. Sotolář a předseda Spolku německých lékařů v Olomouci Dr. Josef Schön. Po smutečních projevech byla rakev uložena do hrobu. Ještě téhož dne se ve večerních hodinách v budově spolku shromáždili členové dobrovolné Záchranné společnosti, včetně čestných členů, aby uctili památku zesnulého. který byl druhým šéflékařem a spoluzakladatelem spolku. Smuteční proslov přednesl starosta a první šéflékař Záchranné společnosti Dr. Alois Karschulin, chirurg a vrchní štábní lékař vojenské nemocnice v Olomouci.

16. září 1925 večer v prostorách Německého kasina byly zásluhy zesnulého opět vzpomenuty na shromáždění Spolku německých lékařů.

Podobný osud jako Dr. Rudolf Bacher měl také jeho vídeňský učitel Dr. Guido Holzknecht. Na obou rukou utrpěl těžké rentgenové popáleniny, podstoupil mnoho operací a v roce 1931 zemřel na zhoubný nádor, vyvolaný zářením.

Jméno olomouckého lékaře Dr. Rudolfa Bachera a dalších 347 průkopníků rentgenologie je uvedeno na památníku obětem radiologie, který byl odhalen v roce 1936 v Hamburku.

© Pavel Maňák