Home » Nezařazené

Sukot

22 prosince 2008

Sukot /Svátek stánků/ je podzimní biblicky poutní svátek, který začíná 15. tišri, trvá sedm dní a přímo přechází do svátku šmini aceret /osmý den shromáždění/.

Jom tov a chol hamoed. Ačkoliv trvá svátek sukot celý týden, ne všechny dny slavíme stejným způsobem. První den svátku (mimo Izrael i druhý den) nazýváme Jom tov (dobrý den – svátek), ostatní dny jsou chol hamoed (všední dny svátku). Jom tov se svým charakterem podobá šabatu. Chol hamoed lze chápat jako svátek a všední den zároveň. Stále ještě zůstáváme v sukách a používáme „čtyři druhy” (viz níže), na druhou stranu nejsme omezeni v cestování a můžeme pracovat. I proto se chol hamoed těší takové oblibě. Sedmý den svátku si v průběhu historie vysloužil vlastní jméno – hošana raba /velká „hošana” – viz níže/, zůstává ale všedním dnem svátku.

Svátek šmini aceret, o němž budeme hovořit později, se (z již známých důvodů) pro diasporu opět zdvojil. Druhý den nazýváme simchat tóra /radost z Tory/.

Pro lepší pochopení rozdělení dnů svátku uvádím tabulku: 

datum 
15. tišrí
16. tišrí
17. tišrí
18. tišrí
19. tišrí
20. tišrí
21. tišrí
22. tišrí
23. tišrí
Izrael 
Svátek
Chol ha moed
CHM
CHM
CHM
CHM
Hošana Raba
Šmini Aceret
 
diaspora
Svátek
Svátek
CHM
CHM
CHM
CHM
Hošana Raba
Šmini Aceret
Simchat Tóra  

Sukot. Svátek sukot nám připomíná východ z Egypta. V Tóře se píše, že první den odešli Židé z města Ramses a utábořili se v místě jménem Sukot. Do dnešních dní si stavbou sukot /chýší/ připomínáme odhodlání zotročeného národa opustit jistoty otroctví v bohaté zemi a vydat se do nejistoty pouště za svobodou. Na sedm dní i my opouštíme jistotu pevných domovů a přesouváme se do provizoria chýší, v nichž jíme, učíme se a za teplých nocí i spíme. Ačkoliv svátek sukot, tak jako jarní svátek pesach, souvisí s východem z Egypta, slavíme ho až na podzim. Je totiž také spojen s návratem „mračen Boží slávy”, která obklopovala židovský tábor při jeho putování pouští. Tato mračna se po hříchu zlatého telete ztratila a vrátila se až po Dni smíření, po jom kipur, desátého tišri. Proto i my se sukot čekáme až do měsíce tišri. Svátek sukot je také spojen se slavnostmi dožínek, s radostí z ukončeného zemědělského roku, kdy je veškerá úroda již uložena v sýpkách. Proto také o sukot říkáme, že jsou zman simchatenu /časem naší radosti/.

Suka. Suka, o které jsme se již několikrát zmiňovali, vypadá většinou skutečně jako chýše. Má minimálně tři stěny a její střechu tvoří schach – vrstva přírodního materiálu. V Izraeli se obvykle používají palmové větve nebo rákosové rohože, u nás větve jehličnanů. Schachu musíme umístit tolik, aby podlaha suky byla více zastíněná než prosluněná. V noci bychom měli skrz „střechu” vidět i hvězdy. Suka musí být tak veliká, aby v ní alespoň jeden člověk mohl pohodlně sedět a jíst.
Stěny suky je zvykem svátečně vyzdobit. Nejběžnějšími motivy jsou „čtyři druhy” a plody izraelské země.

Čtyři druhy. Arbaa minim /čtyři druhy/, jsou společně se sukou nejcharakterističtějším znakem svátku sukot. Mezi „čtyři druhy” řadíme: ratolest datlové palmy lulav, citrusový plod etrog, myrtovou větvičku hadas a vrbový proutek arava. Lulav, myrtu a vrbičku pevně spojíme k sobě, při sváteční bohoslužbě k nim ještě připojíme etrog a společně jimi třeseme na čtyři světové strany, nahoru a dolu, čímž naznačujeme, že všude můžeme hledat Boží přítomnost. Šest směrů pohybu nám také připomíná šest dní, po které tuto micvu /příkaz/ plníme, protože na šabat arbaa minim nepoužíváme.

Izrael, jako země bez vlastních vodních zdrojů, je plně odkázán na vodu dešťovou. „Čtyři druhy” symbolizují touhu po životadárné tekutině a my jimi vyjadřujeme naše prosby za ni. Vrby rostou u potoků, myrta a etrog vyžadují bohaté zavlažování a palma žíznícím poutníkům ohlašuje oázu v poušti.
Kromě vodní symboliky se k arbaa minim pojí i další. Z těch nejznámějších vybírám.

Praotcové:
etrog – krásný plod, představuje krásné stáří praotce Abraháma.
lulav – palmové listy představují dlaně praotce Izáka, kterými se opřel o oltář, když se ho jeho otec Abrahám chystal obětovat na hoře Moria.
myrta – s mnoha listy představuje praotce Jákoba, který měl mnoho (l2) synů.
vrba – která jako první bez vody usychá představuje Josefa, který jako první z bratří zemřel v Egyptě

Pramatky:
etrog – představuje krásné stáří pramatky Sáry
palma – na které rostou sladké datle, ale i nepříjemné bodláky, představuje Rebeku, které se narodil Jákob, ale i zlý Ezau
myrta – s mnohými listy představuje pramatku Leu, která Jákobovi porodila 6 synů.
vrba – která rychle usychá představuje pramatku Ráchel, která předčasně zemřela při porodu Benjamína

Orgány:
etrog – svým tvarem připomíná srdce
lulav – svým tvarem připomíná páteř
myrta – svými lístky připomíná oči
vrba – svými lístky připomíná ústa

Spojením arbaa minim do jednoho celku se učíme, že jen člověk s dobrým srdcem, rovnou páteří, nezávistným okem a čistou mluvou se může nazývat dokonalým.

Typy lidí:
Tato symbolika je nejznámější. Z výše uvedených rostlin některé krásně voní, jiné sladce chutnají. Příjemná vůně představuje dobrého člověka, který svých chováním je příjemný svému okolí. Chuť představuje moudrost.

Etrog voní i chutná – představuje tedy moudrého a dobrého člověka
datle chutná, ale nevoní – představuje člověka moudrého, který se ovšem nechová tak, jak by měl
myrta krásně voní, ale nechutná – představuje hodného, ale hloupého člověka
vrba nevoní ani nechutná – představuje nevzdělaného člověka, který se neumí ani slušně chovat.

Spojením arbaa minim do jednoho celku vyjadřujeme, že všechny čtyři výše uvedené kategorie lidí tvoři celek židovského národa. Někteří z nás studují Toru, jiní plní její příkazy, někteří studují Toru a chovají se podle ní, jiní ani nestudují, ani se podle ní nechovají. Přesto jsme všichni součástí jednoho národa.

druh
praotec
pramatka
orgán   
člověk
etrog
Abrahám
Sára
srdce
učený a dobrý
lulav
Izák
Rebeka
páteř    
učený
myrta
Jákob
Lea
oči
dobrý
vrba
Josef
Ráchel
ústa   
neučený a zlý

Ušpizin. Tak jako po celý rok, i na sukot dbáme pohostinnosti a do suky se snažíme zvát hosty. Rodinné příslušníky, přátele i ty, kteří z různých důvodů nemají svoji vlastní suku, lidi chudé a osamělé. Kromě těchto skutečných hostů zveme do suky i hosty symbolické, kterým říkáme ušpizin ilain /vznešení hosté/, zkráceně ušpizin. Těchto hostí je sedm, na každý den svátku jeden, v pořadí Abrahám, Izák, Jákob, Josef, Mojžíš, Áron a David. Všechny tyto osobnosti spojuje skutečnost, že část svého života strávili putováním bez jistoty přístřešku – Abrahám odešel z rodné země veden Božím slovem do Zaslíbené země, Izák byl závistivými Kenaánci zatlačen do pouště, Jákob utíkal před svým bratrem Ezauem, Josef byl prodán do otroctví, Mojžíš s Aronem putovali čtyřicet let pouští a mladý David se na poušti skrýval před králem Saulem.

Každá z těchto sedmi významných osobností židovského národa se spojuje s jednou z Božích vlastností, /viz tabulka/

láska
bázeň
krása
podstata
sláva
věčnost
království
Abrahám
Izák   
Jákob
Josef
Aron
Mojžíš
David

láska je vlastnost praotce Abraháma, který měl rád všechna stvoření

ve veliké bázni před Bohem se Izák podřídil otcovu přání

krásná je vyváženost a rozvaha s jakou Jákob vedl svou rodinu a dům

spravedlnost je podstata světa a Josef zůstal spravedlivým i v dalekém Egyptě  

čistota a sláva se pojí s kněžskou službou potomků Arona

věčná je Tóra, kterou Mojžíš získal pro židovský národ na hoře Sinaj

David a jeho potomci jsou dědičnými králi celého Izraele

Hošanot. Po celý svátek sukot pořádáme tzv. hošanot, při kterých se „čtyřmi druhy” obcházíme v synagogách bimu /vyvýšené místo, ze kterého se předčítá z Tory/. Přitom říkáme modlitby začínající: ,Hoša-na” /Zachraň nás/, které daly celému zvyku jméno. Poslední den sukot obcházíme bimu nejednou, ale sedmkrát, proto hovoříme o velkých hošanot /hošana raba/. Toto obcházení nám mimo jiné připomíná dobytí města Jericha, jehož hradby, sedm dní obcházené a sedmý den sedmkrát obejité, padly před Johušuovými bojovníky. Pád Jericha také představuje předěl mezi provizoriem života na poušti a usídlením se v Zaslíbené zemi.

Na hošana raba je zvykem probdít noc v bejt-midraších /studovnách/, protože i král David, host sedmého dne, měl ve zvyku noci věnovat studiu Tory.

Jiné národy. Svátek sukot, na rozdíl od výlučně národního pesachu, obsahuje i univerzální pohled judaismu na svět. Během sukot bývalo v jeruzalémském chrámu zvykem obětovat sedmdesát býků jménem sedmdesáti národů světa, za které byly pronášeny modlitby za mír a usmíření.

Radost. S dobou, kdy stál jeruzalémský chrám, je spojen ještě jeden zvyk. Na chol hamoed svátku sukot byly pořádány veliké slavnosti simchat bejt hašoeval spojené s čerpáním vody a poléváním oltáře. Voda symbolizuje Toru a život. Tradice uvádí, že „ten, kdo neviděl tuto slavnost, neví, jak vypadá pravá radost.” I dnes se na všední dny svátku sukot shromažďujeme v synagogách, hraje hudba, lidé zpívají a tančí.



Vložte komentář!

Komentář můžete vložit prostřednictvím níže uvedeného formuláře.

Prosíme, neodbíhejte od tématu a nezaplňujte diskusi nevhodným obsahem.

Můžete použít následující tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>