Další známé údaje:
Narozen 01. 07. 1906
Transport Bd, č. 31 (04. 09. 1942, Praha -> Terezín)
Transport Ek, č. 1940 (28. 09. 1944, Terezín -> Osvětim)
Zahynul

Abraham Scheck

Žádost oddělení Péče o mládež v Terezíně o vyreklamování spolupracovníků z transportu.
Je zmíněn Abraham Scheck se svou nevlastní matkou Rachel.

O Scheckově rodině z Olomouce
V Ostružnické ulici v Olomouci žili Scheckovi asi dvacet pět let. Rodina mé matky dorazila do Olomouce po dlouhé cestě z Ruska přes Polsko. Stařešina rodiny, Peisech Scheck, můj dědeček, se narodil v roce 1880. Jeho manželka, Chaya, dříve Kalphotz, byla mojí biologickou babičkou a matkou Peisechových pěti dětí: Abraham, nejstarší, se narodil v roce 1906; Ani se narodila v roce 1910; Leo se narodil v roce 1911; Heini se narodil v roce 1913 a konečně, Paula, moje matka, se narodila v roce 1916. V roce 1917, moje babička, Chaya, zemřela na chřipku a můj dědeček se podruhé oženil s Rachel, dříve Weizen, která v roce 1920 porodila Wilhelma – Ze’eva.

Moje matka mi vyprávěla o své rodině a životu v Olomouci a já bych se ráda podělila o některé z těchto příběhů s vámi.

Peisech Scheck, můj dědeček, který byl obchodník s kožešinami, byl zbožný Žid. Židovská komunita se v té době sestávala většinou Židů, kteří se identifikovali s hnutím osvícení a nerespektovali šest set třináct přikázání Tóry, mitzvot. Dědeček byl zcela výjimečný v tom, že dodržoval přísné stanovy judaismu, byl nicméně velmi osvícený ve všem, co se týkalo výchovy svých dětí. Věděl, že nejsou příliš pečlivé v dodržování náboženského života a mitzvot. Byl aktivní v sociální oblasti komunity, což znamenalo pomoc potřebným, anonymní dary, a tak dále. Jeho partner v této komunitní práci byl muž jménem Chanan Hendel, který byl zcela sekulárním filosofem, pedagogem a vychovatelem. Dědeček odmítal vstoupit do synagogy v Olomouci, kde ženám bylo dovoleno zpívat, což bylo v rozporu s jeho přesvědčením. Ale svým dětem tam dovolil chodit. Byl zaníceným fotbalovým nadšencem a v neděli brával své syny na zápasy. V roce 1932 odjel do Palestiny na první makabejské hry. Po návratu sdělil, že země na něho hluboce zapůsobila, ale je pevně přesvědčen, že kožešník jako on nemá co dělat na tak horkém místě. Peisech Scheck byl zatčen nacisty ihned po vypuknutí války a po třech měsících, ve věku 59 let byl rodině nacisty poslán jeho popel. Celá rodina Schecků byla přítomna na jeho pohřbu.

Jak jsem již zmínila dříve, Rachel Schecková, dříve Weizen, si vzala mého ovdovělého dědečka Peisecha v roce 1917. On byl v té době otec pěti dětí. Ona přišla z Polska, rozvedená, a vzala si na starost péči o jeho děti, v době když Adolfovi, nejstaršímu, bylo pouhých 11 let. Rachel s její přirozenou moudrostí věděla, jak vychovávat děti s láskou a oddaností, po boku svého vlastního syna Ze’eva. Dohlížela na jejich řádné vzdělání a dodržování morálních hodnot na pozadí židovské tradice, ale s bohatou flexibilitou a porozuměním k měnícímu se světu.

Pro mou matku Pauli byla Rachel matkou v plném slova smyslu.

Abraham, nebo Dolf jak se mu říkalo, byl nejstarší ze sourozenců a byl pravou rukou svého otce v šicí dílně a kožešinovém obchodě. Dolf byl pohledný chlapík, o kterého se ucházelo mnoho mladých dam, ale byl svobodný. Ačkoli neměl žádné formální vzdělání, byl samouk s extrémně širokými znalostmi. A miloval divadlo. Jeho tajná romantická partnerka, Marianna, nežidovka, žila v Praze. Dolf měl krásný vztah s Rachel, jeho nevlastní matkou a hrál aktivní roli při výchově svých dvou mladších sourozenců, Pauly a Ze’eva.

Tři z nich, Peisech, Rachel a Adolf byli posláni na smrt ze stejného domu, který zde stojí.

Jejich domov stál právě v tomto místě. Byl to třípatrový dům. Přízemí s asi 140 metry čtverečních, bylo rozděleno do dvou částí. Jedna sloužila jako obchod a druhá byla šicí dílna. Uliční průčelí mělo asi 10 metrů dlouhou výkladní skříň. Rodina žila ve dvou horních patrech domu. V rodinném podniku s kožešinou pracovali tři členové rodiny a dva pomocníci. Obchod byl považován za úspěšný a populární a můj dědeček měl širokou klientelu. Obchod byl vyvlastněn nacisty v roce 1939.

Nevím, moc o ostatních členech rodiny. Ani byla vdaná a v devátém měsíci těhotenství, když byla zavražděna v Osvětimi. Leo byl ženatý a měl tři roky starého syna, když on a jeho rodina byli posláni do krematoria. Heini přežil tábory, ale byl unesen Rusy a zmizel beze stopy.

Moje matka Pauli a můj strýc Ze’ev, nejmladší sourozenci z rodiny Schecků, válku přežili a podařilo se jim dostat do Izraele, kde vychovali rodiny v nově vzniklém státu. A dnes jsme tu čtyři vnoučata, pokládáme kameny Stolpersteine, což je to málo co můžeme udělat pro jejich památku.
Ruthi Ofek