Dny židovské kultury Olomouc 2009 (20. – 25. října 2009) chtějí dalším ročníkem připomenout význam židovské komunity v našem regionu. Projekt během šesti dnů nabídne více než 20 akcí, zejména výstavu, cyklus přednášek, besedy pro školy, řadu koncertů a divadelních představení vycházejících ze židovské tradice.

Tématem letošního ročníku jsou osudy středomoravských synagog (Holešov, Kroměříž, Olomouc), s důrazem na připomínku 70. výročí zničení olomoucké synagogy v březnu 1939.  S těmito a dalšími synagogami je spojena osobnost architekta Jakoba Gartnera, jehož dílu, bude věnován cyklus přednášek. Počítá se rovněž s výstavou unikátních dokumentárních materiálů a svědectví osvětlujících neblahé okolnosti zničení uvedených synagog.

Po loňské zkušenosti hodlají organizátoři zopakovat dopolední besedy pro základní a střední školy s pamětníky holocaustu – besedy naváží na úspěšný loňský cyklus přednášek a besed, které s žáky a studenty základních a středních škol Olomoucka vedl ing. Miloš Dobrý, vězeň několika nacistických koncentračních táborů. Z druhé strany přispějí žáci a studenti prezentací výsledků projektu Židovského muzea v Praze Zmizelí sousedé.

Letošní ročník bude mít i svůj bohatý umělecký program, který je v jednání.

Akce Dnů židovské kultury Olomouc 2009 se budou odehrávat v Divadle hudby, v Besedním sále Muzea moderního umění, v sále Mozarteum Arcidiecézního muzea, v jednání je spolupráce s Moravským divadlem.

Festival pořádá jako hlavní organizátor Divadlo hudby Olomouc, partnerskými institucemi jsou Muzeum umění Olomouc, Židovská obec Olomouc, Centrum judaistických studií Kurta a Ursuly Schubertových Filozofické fakulty Univerzity Palackého Olomouc.

Fritz Zweig

V Americe začal svoji kariéru jako učitel hry na klavír, později působil jako dirigent a nakonec jako  pedagog  na Music Academy of the West v Santa Barbara. Nemohl již dirigovat, protože onemocněl nádorem hrtanu a po operaci měl potíže s řečí, polykáním a časté bolesti.. Jako hudební pedagog vychoval řadu vynikajících dirigentů. Dožil se 91 let, zemřel v Los Angeles 28. února 1984.

Připravil Pavel Maňák

Pocházel z rabínské rodiny – otec Joachim Heinrich Oppenheim byl rabínem v jihomoravské Jemnici a později také v Toruni, polském městě nacházejícím se tehdy na území Pruska. Berthold Oppenheim se dal na otcovu dráhu. Studoval na rabínských institutech i na civilních univerzitách v Berlíně a Vratislavi.V hloubce judaistického a hebraistického vzdělání se měl ve svém příbuzenstvu kým inspirovat, byl nejenom synem rabína, ale také synovcem známého vídeňského hebraisty J.H.Weisse.
Do Olomouce přišel dr.Oppenheim z jihomoravského městečka Miroslav (německy Miβlitz). V Miroslavi v oněch dobách sídlila početná židovská komunita mající kupříkladu i svou vlastní židovskou školu, která za první republiky existovala na Moravě kromě Miroslavi již jen v Brně, Boskovicích, Břeclavi a Uherském Brodě. Při sčítání lidu v Miroslavi v roce 1930 žilo v Miroslavi přes 300 osob židovského náboženství (což byl v tak malé venkovské lokalitě opravdu unikátní jev). Mladý Oppenheim tu v letech 1891-92 působil jako místní rabín.
Do funkce olomouckého rabína je Dr. Oppenheim inaugurován ve stejném roce, ve kterém v Olomouci vzniká samostatná náboženská obec – funkce se ujal 1.11.1892. Nový rabín se brzy stává výraznou olomouckou osobností. V roce 1894 se stává iniciátorem stavby nové olomoucké synagogy.
Během rekordně krátkých necelých dvou let je synagoga v roce 1897 postavena zároveň s budovou rabinátu (mezi nežidovskými obyvateli předválečné Olomouce běžně nazývaný „židovská fara“). Rabinát stával na místě nynějšího chodníku mezi Terezskou branou a dnešní budovou Přírodovědecké fakulty UP na třídě Svobody. Rabín Oppenheim vykonával funkci olomouckého rabína prakticky po celou předválečnou existenci Židovské obce v Olomouci, teprve těsně před okupací jej ve funkci vystřídal rabín Reich. V roce 1918 se do belgických Antverp odstěhoval loštický rabín Dr. Izrael Günzig a Berthold Oppenheim převzal funkci rabína i v Lošticích.
Oppenheim se v období po první světové válce postavil do čela mužské složky (tzv.Baale Missaskim) olomoucké Chevry Kadiši a svým příkladem a autoritou přesvědčil tehdejší vedení židovské obce o nutnosti transformovat Chevru, v té době poněkud odstrčenou a nesamostatnou sekci olomoucké náboženské obce, na silnou a nezávislou organizaci. Podařilo se mu to v roce 1922, kdy mohl vedení Chevry Kadiši předat do rukou JUDr. Ludvíka Meissnera moderní a progresivní osobnosti, která tehdy mohla začít realizovat své plány a cíle z pozice předsedy olomoucké obce. Oppenheim stál také u zrodu spolku Volného stolu (Freitisch-Verein), poskytujícího denně teplé jídlo nemajetným židovským studentům olomouckých škol a byl dlouhá léta členem jeho představenstva a pravidelným přispěvatelem pro pokladnu spolku.
V roce 1906 se stal zakládajícím členem Svazu Moravsko-slezských rabínů. Na ustanovujícím zasedání svazu, které se uskutečnilo v Přerově byl zvolen jeho místopředsedou. Na tomto zasedání vystoupil také s rozsáhlou koncepcí úkolů rabínského svazu: vyjádřil přesvědčení, že svaz může fungovat jen v těsném spojení s představiteli židovských náboženských obcí, má sloužit ke zvýšení židovského sebevědomí, pečovat o židovskou literaturu a dějiny, oživení hebrejského jazyka, zakládání lidových knihoven, pořádání osvětových i vědeckých přednášek a častějšími schůzkami rabínů má posilovat jejich vzájemné kolegiální cítění.
Byl aktivním účastníkem také na dalších valných hromadách Svazu rabínů: 21. srpna 1907 v Moravské Ostravě, kde se řešila především otázka sociálního a důchodového zabezpečení rabínů a zaměstnanců židovských obcí či mimořádné valné hromady pořádané v Brně 20.března 1908.
A 28.května 1908 zorganizoval konferenci svazu moravských a slezských rabínů přímo v Olomouci. Proběhla v prostorách Německého kasina na dnešní Riegrově ulici a byla konferencí průlomovou: jednání rabínů bylo totiž provázeno přednáškami pro veřejnost a ty značně oživily zájem o židovské dějiny Olomouce a celou olomouckou židovskou komunitu.
Zajímavá je i jeho didaktická a přednášková činnost v „civilních“ organizacích olomoucké židovské komunity: například již 7.května 1898, na šestém měsíčním zasedání spolku ZION v olomouckém sále Reichert, měl Berthold Oppenheim přednášku na téma „Humanita ve starém zákoně.“
Za první republiky vykonával Oppenheim i funkci ve zhruba desetičlenné radě židovských obcí s celomoravskou působností.
Mimonáboženským povinnostem se Berthold Oppenheim věnoval i v pokročilém věku: učil hebrejštinu na olomouckém německém gymnáziu (kde například ve školním roce 1932/33 studovalo celkem 40 žáků židovského vyznání, což představovalo 14.4% žactva školy. V roce 1929 napsal do publikace Die Juden und die Judengeschichte Mährens in Vergangenheit und Gegenwart (Židé a židovské dějiny Moravy v minulosti a přítomnosti) vydané v roce 1929 Hugo Goldem v brněnském Židovském knižním a uměleckém nakladatelství pečlivě zpracovanou studii Die Geschichte der Juden in Olmütz (Dějiny židů v Olomouci). Olomoucká židovská obec prožívala v té době období nebývalého rozkvětu: během několika desítek let se stala Olomouc z města, ve kterém nesměli Židé po čtyři století přebývat centrem třetí největší židovské náboženské obce na Moravě, čítající na konci 20. let kolem 2.400 duší.
Ve třicátých letech se Oppenheimovi – v jeho 65 letech – splnil celoživotní sen: navštívit Erec Israel… Oppenheim se do Palestiny dostal při příležitosti první světové makkabiádv v březnu a dubnu 1932 a svou cestu popsal v mnohadílném cestopisném vyprávění, otiskovaném na pokračování v brněnském sionistickém týdeníku Jüdische Volksstimme: cestu přes Břeclav do Vídně a odsud do Terstu, plavbu s jednodenní zastávkou v Athénách a připlutí do palestinského přístavu Jaffa, odkud to byla už jen chvilka cesty do Tel Avivu. Moderního palestinského centra, založeného sionistickými osídlenci teprve v roce 1909. Oppenheim zcestoval v Palestině každý kout: „Touto cestou se mi vyplnilo desítky let trvající přáni navštívit zemi otců, vidět biblická a historická místa.“
Konec života se pro rabína Oppenheima změnil v peklo: Oppenheim zažil nejprve redukci původního areálu olomoucké obce mnichovskou dohodou, brzy nato destrukci olomoucké synagogy v březnu 1939 a jako 751etý stařec musel nastoupit do transportu, který jej 8.července 1942 odvezl do Terezína.
15.10.1942 byl tento mimořádně kultivovaný a vzdělaný muž namačkán spolu s jinými terezínskými vězni do nákladního vagonu, kterým byl transportován do Polska (tzv. „transporty starých“) – do likvidačního tábora Treblinka. – Doktor Oppenheim zůstal s příslušníky své obce až do konce svého života a zemřel stejným způsobem jako většina z nich. Zda zahynul v plynové komoře, nebo byl zabit v tzv. lazaretu (což byla skupina baráků obehnaná plotem a sousedící s jamou plnou těl postřílených starců, kteří se sem uchýlili v domnění, že tu najdou alespoň elementární péči) se už asi nepodaří zjistit nikomu.
Olomoučtí židé na rabína Oppenheima nezapomněli: v roce 1974 mu nechal synagogální sbor v Olomouci zhotovit pamětní desku, která byla umístěna na olomouckém židovském hřbitově – na nehonosném náhrobku jeho matky Helene Oppenheimové (1839-1929), vdovy po vrchním rabínovi J.H. Oppenheimovi v Toruni. Pamětní deska, krčící se vedle pravé stěny židovské hřbitovní kaple ve stínu tují, nese česky psaný, zubem času již dosti ohlazený nápis:

PROF. DR.BERTHOLD OPPENHEIM, RABÍN, UMUČEN S CHOTÍ V KONCENTRAČNÍM TÁBOŘE. SVÉMU UČITELI A VĚHLASNÉMU UČENCI IN MEMORIAM. ZA 42 LETOU ČINNOST VDĚČNÍ PŘÍSLUŠNÍCI ŽNO. . .

© MUDr.Vladimír Jorda