Zuzana Peterová (1950) žije, píše a pracuje v Praze jako psychoterapeutka a psycholožka na židovské Lince důvěry. Vystudovala žurnalistiku na Karlově univerzitě a psychoterapii na Institutu systémové zkušenosti. Píše pro časopisy, ve svých příbězích hledá optimismus a naději pro překonávání tíživých životních osudů a problémů. Je autorkou řady knih, např.: Jak jsme se zbláznili: můj táta Ota Pavel a já (deníkově řazené výpovědi z rozhovorů s Jiřím, synem spisovatele Oty Pavla,) či monografie Rabín Feder nebo vyprávění o strastech sourozenců Dvojčata se mají. Jsou dvě.

ŠOA
Příběh Miloše Dobrého
Příběh Hany Pravdové

25. listopadu 2010 od 19.00 h.
V divadle K3 v olomouckém Konviktu

Příběh dvou lidí, kteří se ocitli na stejných místech a prožili podobné tragédie, a přesto se nikdy nepoznali. Jejich životní cesty se prolínají a míjejí – oba přežili Terezín, Osvětim, pochod smrti i poválečné křivdy. Jde o dva neobyčejné osudy uprostřed nacistického pekla, inscenace je sestavena z autentických výpovědí dvou naprosto odlišných lidí – sportovce Miloše Dobrého a herečky Hany Pravdové.
Spojuje  je ale nejen to, že přežili holocaust…

Šoa coby projekt připravený v rámci cyklu HYDE PARK nemá ambici být hotovou inscenací, ale spíše dílem ve stavu vzniku, na půl cesty mezi workshopem na dané téma a hotovým, neměnným dílem. Leccos bychom rádi nechali na divákově fantazii, leccos zase na osobním přínosu našich dvou herců, Zuzany Onufrákové a Miroslava Hrušky.

Z autentických výpovědí a podle knihy Krátké povídky z dlouhého života sestavili

Tomáš Hrbek, Lucie Kolouchová a Daniel Hrbek.

Režie a výprava: Daniel Hrbek

Dramaturgie: Lucie Kolouchová

Asistent režie: Julek Neumann

Osoby a obsazení:

MILOŠ DOBRÝ                Miroslav HRUŠKA

HANA MARIE PRAVDA   Zuzana ONUFRÁKOVÁ

[Prezentace]

fotografie: Patrik Borecký

Rok poté byl v Praze rasistickým skinheadem zavražděn súdánský student. Na smutečním shromáždění nechyběl žádný významný politik a poslanci přijali další, v principu podobné usnesení. Předtím dlouze mluvili o tom, že hnutí, šířící rasismus a násilí mají být postavena mimo zákon. Stěžovali si, že „ulicemi našich měst stále častěji pochodují hajlující bojůvky a naše policie mlčky přihlíží“.

Přiznávali, že to, co k účinnému potlačení ideologicky motivovaného násilí chybí, „nejsou zákony, předpisy a nařízení, není to ani nedostatek policistů, státních zástupců a soudců“, ale „snaha, odvaha a vůle, pocit odpovědnosti“. O Romech, kteří již dlouho předtím byli setrvalým cílem rasového násilí, se v rozpravě zmínil jedině poslanec Dostál. Ten připomněl, že „nebyl zavražděn jen súdánský student… Před rokem a půl byl surovým způsobem utopen v Písku malý cikán“.

Co se od oněch jedenáct let starých diskusí změnilo, vidí každý sám: Situace se podstatně zhoršila. Neonacisté poučení právníky již okatě nehajlují a místo nočních seancí v hospodách se raději producírují na veřejnosti. Podílejí se na provokačních pochodech urážejících památku obětí holocaustu a srocují se k pogromistickým protiromským nájezdům.

Podstupují přitom násilné střety s policií a nechybí jim ani pyrotechnika, ani taktika profesionálů. Sympatizanti rasistů a neonacistů jsou zastoupeni v politické straně, která kandidovala v komunálních volbách, a kvůli dlouhodobě neřešeným problémům romské minority v České republice získávají podporu části veřejnosti.

Neonacisté také mají své četné webové stránky i dostatek záštiplné literatury. Česky bez potíží vyšel jak Hitlerův „Mein Kampf“, tak „Protokoly sionských mudrců“, letos šla na dračku kultovní science fiction bílých rasistů „Turnerovy deníky“ Williama Pierce. Není přitom jiná evropská země, v níž by tento škvár čpící rasismem a krví vyšel.

Nejnověji se na pultech objevilo dílo stejného autora „Lovec“ – příběh patologického antisemity vraždícího rasově smíšené páry, Židy a liberály – a to je ještě k vydání připravena „Satanova synagoga“ s podtitulem „Tajná historie židovské světové dominance“ stejně jako „Tábor svatých“, další bible rasistické pravice.

Podávám zde značně neúplnou rekapitulaci. Bylo by třeba doplnit statistiku stovek rasově motivovaných útoků, jména mrtvých a raněných, policií odložená a státními zastupitelstvími založená oznámení týkající se rasismu, antisemitismu a xenofobie. A bylo by třeba psát i o soudních jednáních.

To poslední v lednu rozhodne o trestu za pobodání mladého muže, který letos v květnu ve Strakonicích okřikl dvojicí hajlujících, Židům nadávajících mladíků. Nebýt včasné pomoci, zraněný by zemřel, ale vážné zdravotní následky si ponese navždy. Podle tisku oba obžalovaní mají na těle vytetované a vypálené nacistické symboly, účastní se neonacistických akcí a hajlování jim není cizí.

Jak to u soudu dopadne, budeme vědět už brzy. Zatím se ví, že soudní znalec v oboru psychologie nepotvrdil, že by obžalovaní patřili k tvrdému jádru extremistů. Ten, který zaútočil, prý osudné noci jednal v afektu, a ne z rasových důvodů.

V Poslanecké sněmovně jsou ještě poslanci, kteří v roce 1996 vyjádřili znepokojení nad projevy xenofobie, rasismu a antisemitismu v naší zemi. Co tomu všemu třeba jen oni říkají?

Vysíláno v Českém rozhlase 22.12.2008