V Muzeu Kroměřížska se ve středu 11. listopadu 2015 uskutečnil 22. ročník konference Židé a Morava, na 60 účastníků si vyslechlo 20 zajímavých přednášek. Přijeli zástupci 5 archivů, židovských obcí v Brně, Olomouci, Ostravě a Praze, pěti muzeí, čtyř vysokých škol (UK v Praze, UP v Olomouci, Ostravská univerzita, Slezská univerzita v Opavě, Univerzita v Hradci Králové), dvou územních pracovišť národního památkového ústavu, několika občanských sdružení a dorazili i soukromí badatelé a zájemci. Muzeum zároveň nabídlo ke koupi za 210 korun XXI. svazek edice Židé a Morava sestavený z příspěvků přednesených na konferenci vloni doplněný čtyřmi dalšími odbornými texty. Vydání publikace opět podpořil Nadační fond obětem holocaustu, za což mu patří dík.

Úvodní příspěvek o osudech synagog v českých zemích od roku 1945 do současnosti přednesl architekt Jaroslav Klenovský ze Židovské obce Brno. Během II. světové války bylo zničeno 70 synagog a bezprostředně po skončení války byly demolovány další (Valašské Meziříčí) nebo docházelo k jejich přestavbám např. na prodejny (Koryčany) nebo byly předány církvím – zpravidla reformovaným. Přitom obvykle byly z objektů odstraněny hebrejské prvky. Jedinou mimopražskou synagogou, která se dočkala památkové obnovy byla tzv. Šachova synagoga v Holešově. Dnes stojí v ČR 145 synagog, z toho v sedmi se konají židovské bohoslužby. Mezi lety 1990-2015 bylo opraveno 70 synagog hlavně pro účely muzejních expozic, v poslední době je preferováno jejich využívání k obecně kulturně společenským účelům.

Docentka Blanka Soukupová z Fakulty humanitních studií UK v Praze následně důkladně probrala východiska židovské Moravy po roce 1989, která byla limitována faktem, že o židovské Moravě neměli dost informací a nezmiňovali se o ní jak prezident Václav Havel, tak předseda Federace židovských obcí Dr. Dezider Galský. Jejich zájem byl zaměřen především na Prahu. Nerozlišovali jinakost židovské Moravy od Čech, nezajímali se o složitost jejího historického vývoje, který byl dán tím, že Morava neměla jedno silné centrum oproti Čechám. Historicky stoupl význam židovské Moravy po roce 1945 po nástupu moravského oblastního rabína Dr. Richarda Federa do funkce vrchního rabína českých zemí i díky tomu, že nadále zůstal v Brně. Význam Ostravy byla dlouhodobě v tom, že představovala hraniční stanici mezi východní a západní židovskou tradicí. Po roce 1989 měla Morava horší napojení na světové a evropské židovské organizace než Praha, což mělo za důsledek horší majetkové poměry židovských obcí na Moravě.

Následně představila projekt Yerusha Mgr. Jarka Vítámvásová z Židovského muzea v Praze. Jde o evropský projekt zaměřený na vytvoření databáze archivních pramenů k židovským dějinám 19.-20.století. Cílem má být rozsáhlá veřejnosti přístupná databáze identifikující jednotlivé archivní fondy, popis a zpracování těchto fondů včetně editace. V naší republice projekt zaštiťuje Židovské muzeum v Praze, tematicky se výzkum zaměřuje na moravské židovské politické obce a na téma Židé v Sudetech 1848-1938.

Následovalo vystoupení Dr. Evy Janáčové z Prahy, která zmapovala život a práci znojemského rodáka sionistického grafika Otto Walische. Neomezila se přitom na jeho působení v meziválečném Československu, ale připomněla ho i jako předního izraelského grafika. Od 30. let 20. století spolupracoval s Židovským národním fondem, pro který navrhl množství výtvarně zdařilých plakátů, navrhl místnost, v níž došlo Vyhlášení nezávislosti Státu Izrael 14.5. 1948 i grafickou podobu Deklarace nezávislosti Státu Izrael. Navrhoval rovněž první izraelské bankovky, mínce a především známky.

Osudy olomouckých židovských lékařů po Mnichovu a v době protektorátu objasnil Docent Pavel Maňák z Lékařské fakulty UP v Olomouci. Po odstoupení Sudet požádali úřady o souhlas s vykonáváním lékařské praxe 3 lékaři židovského původu. Zemská lékařská komora vyjádřila nesouhlas s udělením povolení. Lékařské stavovské organizace v protektorátu požadovaly již 16.3. 1939 plošný zákaz praxe židovských lékařů, k čemuž se nepřipojil prezident moravskoslezské lékařské komory prof. MUDr. Václav Tomášek, zatčen byl v roce 1941, vězněn v Mauthausenu a Osvětimi. Židovští lékaři mohli své povolání vykonávat jen u židovských pacientů, nesměli užívat titulu MUDr., jejich označení bylo „židovský lékař“.

Ze 17 zjištěných olomouckých lékařů židovského původu tři přežili koncentrační tábory, u dvou není znám jejich osud.

Místopředseda Židovské obce v Olomouci PhDr. Tomáš Hrbek referoval o životě houslisty, olomouckého rodáka Karla Fröhlicha (1917-1994) a jeho rodině. Jeho matka byla už v červnu 1938 z Vídně korespondenčně informována o hrůzách koncentračních táborů (Dachau), kde „je smrt vysvobozením“. Fröhlichova matka i bratr zahynuli v Lodži, Karel Fröhlich je zachycen na známém německém propagandistickém filmu z Terezína, jak hraje s ostatními hudebníky pod taktovkou Karla Ančerla. Karel Fröhlich se krátce před transportem do Terezína oženil, z Terezína byl odeslán do Osvětimi, a pak Buchenwaldu, kde naštěstí přežil. Manželství bylo po válce rozvedeno, oženil se s francouzskou hudebnicí a žili spolu v New Yorku, kde i zemřel.

Významnou prostějovskou židovskou Hamburgerovu rodinu připomněla PhDr.Marie Dokoupilová z Muzea a galerie v Prostějově, která nejenže pohovořilo o životních osudech jednotlivých členů, ale zároveň jejich činnost doložila snímky sbírkových předmětů uložených v prostějovském muzeu i jinde. Jednu z členek rodu Hermínu Gallia (rozenou Hamburgerovou) žijící v Bruntále a ve Vídni portrétoval Gustav Klimt. Obraz je uložen v Tate Gallery. Hamburgerovi vlastnili v Prostějove koncem 19. století velkou sladovnu a Karel Hamburger si zde nechal roce 1890 postavit na Pernštýnském náměstí architektonicky zdařilý dům prohlášený v roce 2009 za kulturní památku – architektem byl Max Fleischer.

O počátcích arizace židovského majetku na Moravě v roce 1939 pohovořil Mgr. Jiří Flégl z Vojenského historického archivu v Praze. Židé byli na Moravě především městkou ekonomicky aktivní složkou obyvatelstva. Věnovali se obchodu, peněžnictví, dopravě, svobodným povoláním, průmyslu, živnostem ale i zemědělství. Konfiskace jejich majetku a převod do německých rukou probíhal v rámci germanizace hospodářství českých zemí. Němci zamítli českou cestu arizace židovského majetku a pro jeho správu preferovali hlavně členy německých nižších středních vrstev.

Dr. Jan Dvořák z Ústavu pro výzkum totalitních režimů v Praze objasnil specifika řešení „židovské otázky“ v Českém Slezsku. Po podepsání mnichovské dohody vznikl Opavský vládní obvod, specifické postavení mělo Hlučínsko bezprostředně připojené k Německu. Zde nezůstal v roce 1938 již skoro nikdo židovského původu, kdo mohl, prchl na Opavsko. Po obsazení pohraničí zavedli Němci v Sudetech stejnou antisemitskou praxi, jaká panovala v říši a po vyhlášení protektorátu v něm byly zaváděny stejné represe jako předtím v Sudetech. Všemi těmi pokusy o vystěhování Židů jako např. do San Dominga na jaře 1939 sledovali Němci jeden cíl, a to zjistit, kdo má majetek, aby ho o něj připravili. Zvláště těžká byla situace pro Židy na Těšínsku – na území poraženého Polska. Byli transportováni do roku 1941 do ghett v Horním Slezsku a z nich brzy do Osvětimi.

Dr. Kamil Rodan ze Slezského zemského muzea pokračoval v mapování osudů členů rodiny Rothových z ostravské Nové vsi. Tentokrát šlo o Leo Rotha, který se dostal v průběhu německé Akce Nisko v roce 1939 do Lvova na Ukrajině. Zde pracoval jako soustružník, než byl v červnu 1940 coby podvratný živel zatčen, vyslýchán NKVD a odsouzen na 5 let v nápravně pracovním sovětském táboře, kde strávil období mezi červnem a zářím 1940. Po napadení Sovětského Svazu Německem byl coby čs. občan osvobozen, vstoupil do československých jednotek v Sovětském Svazu, prošel Duklou a svoji vojenskou misi skončil v červnu 1945 v Prostějově. Leo Roth zemřel v roce 1975 v Ostravě.

Odpolední část programu zahájil Dr. Peter Bučka ze Žiliny příspěvkem o činnosti Židovského fotbalového svazu založeného v Československu 21.11. 1920. Prvním předsedou svazu byl Egon Štern, ve svazovém výboru byla pro jižní Moravu vydělena funkce archiváře a zapisovatele, pro Ostravsko funkce dorosteneckého referenta. Svaz se dělil na 5 žup, sídlem jihomoravské bylo Brno, severomoravské spolu se Slezskem Ostrava. Stav členské základny v roce 1922 byl 1 654 organizovaných členů v 44 organizacích. Do I. třídy soutěží byla zařazena mužstva: Hagibor Praha, Makabi Brno, Makabi Prostějov, Makabi Hodonín, Hakoah Olomouc, Hakoah Moravská Ostrava a Hakoah Košice. V době vzniku Brněnské župy ŽFS existovala mužstva: Makabi Brno, Brněnský německý fotbalový klub, Makabi Prostějov, Makabi Znojmo, Makabi Miroslav a Makabi Ivančice. U Ostravské župy ŽFS to byly Makabi Moravská Ostrava, Hakoah Olomouc, Hakoah Vítkovice, Hakoah Orlová. V roce 1933 bylo vedení svazu přeloženo do Brna, rok nato ukončil svaz činnost.

Následoval příspěvek Mgr. Pavla Kocmana z Židovského muzea v Praze, který provedl rozbor zápisů dvou boskovických kronik (Pardubského a Kučerovy) uložených v SOkA Blansko. Zápisy rozebral podle támat: a) požáry a pohromy – např. při požáru roku 1772 spolupracovali křesťané a židé při hašení požáru, při morové ráně 1745 došlo k izolaci ghetta. Pogrom roku 1736 vedli ruští vojáci, pogrom r. 1742 vojáci královny Marie Terezie a následně vesničané; b) úřední násilí: 1711 – zabavení tór v synagoze; c) procesí – např. při vítání nové vrchnosti, vždy i s židovským procesím, kdy byli Zidé „po turecku přistrojeni“; d) kriminália a popravy – např. s nabídkou konverze ke křesťanství Židovi pod šibenicí.

O osobnosti přerovského rodáka Dr. Theobalda Pollaka (1855-1912) pohovořil Ing. Milan Palák z Ostravy. Po absolvování piaristického gymnázia v Kroměříži, kde bydlel v jenom z domů někdejšího židovského ghetta (v Moravcově ulici) vystudoval Pollak univerzitu ve Vídni, již v té době se pohyboval mezi hudebníky a malíři. Následně získal místo vysokého úředníka ministerstva železnic, Gustav Mahler od něho dostával levně jízdenky pro cesty vlakem. Pollak byl literárním mentorem vídeňských umělců a jejich žen. S Mahlerem si vyměňoval dárky, navštěvoval ho na dovolených. Zorganizoval cestu španělského krále do Vídně, za což obdržel Řád Isabely Katolické. Zemřel ve Vídni a jeho ostatky byly převezeny na židovský hřbitov v Přerově, kde byl čestným občanem židovské politické obce.

Na své loňské vystoupení týkající se sčítání lidu mezi monarchií a republikou navázal Dr. Petr Kadlec z Centra pro hospodářské a sociální dějiny FF Ostravské univerzity rozborem sčítání lidu v Československu v roce 1930 ve vztahu k Židům. Výsledky sčítání byly důležité proto, že z národnostní skladby vycházely předpisy o vydržování menšinových škol a veřejných knihoven i komunikace s úřady v jazyce menšiny. Němci, Maďaři, Poláci i národní Židé stáli o to, aby se židovští občané státu přihlásili k nim. Pro ony předpisy byla stanovena hranice 20% obyvatel čs. státní příslušnosti v soudním okrese, kteří se přihlásili k dané národnostní menšině. Těch 20% bylo aktuálních třeba v Brně či Moravské Ostravě. K židovské národnosti se občan mohl přihlásit i bez znalosti mateřského jazyka.

Dále zodpověděl Mgr. Petr Vítámvás z Muzea Boskovicka otázku, zda byli v Boskovicích Židé již ve středověku. Kriticky zhodnotil dosavadní názory na počátky židovského osídlení Boskovic s upozorněním na chybnou interpretaci sentencí z právní knihy města Brna provedenou B. Bretholzem, na jejímž základě bylo uvažováno o středověkém usídlení Židů v Boskovicích. Na základě záznamů v boskovických městských knihách přednášející doložil datování židovského osídlení do 16. století – zvláště si zapamatujme rok 1565, kdy byla do městském kniha zapsána část smlouvy uzavřené mezi měšťany, Židy a majitelem panství Vítem Ederem ze Štiavnice.

Do hostitelské Kroměříže účastníky zavedl Mgr. Daniel Polakovič z Židovského muzea v Praze příspěvkem o historickém vývoji kroměřížských židovských hřbitovů. Začal nejstarším, který identifikoval na vedutě města z roku 1592 Analyzoval dochované plány židovské čtvrti i města, hebrejské texty zapsané v knihách úmrtní a pamětní zdejší židovské obce, a poukázal na dochované náhrobky z židovského hřbitova z počátku 18. století. Vedle dějin starého hřbitova připomněl i vývoj toho mladšího až k jeho likvidaci v roce 1942.

Mgr. Jan Machala z Ústavu pro výzkum totalitních režimů připomněl zdůraznil jak výnos prezidia ministerstva vnitra z října 1941 zakazující příslušníkům protektorátu vyjadřovat vůči Židům na veřejnosti přátelské smýšlení, tak vládní nařízení z března 1942 zakazující sňatek a pohlavní styk mezi Židy a nežidy. V Kojetíně byla po jeho vyhlášení zadržena pokřtěná Židovka M. Grünová, bez židovské hvězdy, jak večer vychází od kamarádky M. Gazdíkové. Vyšetřováním vyšlo najevo, že 27 letá Grünová, má v Kroměříži milence, příslušníka wehrmachtu. Obě ženy byly přes koncentrační tábor Pod kaštany v Brně transportovány do Osvětimi, kde ještě roku 1942 zahynuly. Další 4 osoby zapletené do případu byly transportovány do Osvětimi nebo Bergen-Belsenu.

Ing. Lenka Hoffmanová ze Šumperku následně coby dobrovolnice na Evropských hrách Maccabi v Berlíně 2015 a jediná zástupkyně České republiky přiblížila na mnoha snímcích průběh a atmosféru této událostí proběhnuvší mezi 25. červencem a 5.srpnem. Sportovní areál se nacházel v místech konání letních olympijských her 1936. Makabiády se letos zúčastnilo 2 300 sportovců z 37 zemí, kteří soutěžili v 19 disciplínách. Ona sama byla přítomna coby fotografka týmu sociálních médií, který měl sídlo v Goebbelsově vile. Součástí doprovodných akcí byla i prohlídka koncentračního tábora Sachsenhausen.

Československou vojenskou pomoc Izraeli v letech 1948-1949 popsal ing. Jaromír Vykoukal z Prostějova. Šlo hlavně o akci „Důvěrné Izrael“ ustavenou v lednu 1948. Cílem byly dodávky zbraní, výcvik vojáků a postavení vojenské jednotky pro Izrael. Jeden z kurzů pilotů probíhal o prázdninách 1948 v Leteckém učilišti v Prostějově, u Pilotní školy III. Olomouc. Ohledně vojenské jednotky šlo o motomechanizovanou brigádu s velitelem majorem Antonínem Sochorem. Výcvik dobrovolníků začal v srpnu 1948 v Hranicích. K začátku listopadu 1948 měla brigáda 1 335 osob. Vojáci prezenční služby odešli v listopadu 1848 na dovolenou s přesunem do Izraele, vojáci z povolání byli přeloženi do zálohy s odůvodněním: „Dobrovolná účast na osvobozovacích bojích ve Státě Izrael“.

Na závěr konference promluvil o 20 letech konference Židé a Morava v Kroměříži Mgr. Petr Pálka z Muzea Kroměřížska. Připomněl okolnosti vzniku kroměřížských konferencí s první konanou 5.-6. října 1994, jejího iniciátora ředitele muzea Mgr. Tomáška i prvního organizátora, jeho nástupce ve funkci ředitele Tomáše Květáka (nyní Dr. Bergman). První ročník konference byl spojen s odhalením památníku kroměřížské židovské komunitě a zničené synagoze. Připomněl i sborníky příspěvků z konferencí, prvním editorem, který dal publikaci tvar, byl Igor Fic. Od sborníku Židé a Morava IX Muzeu Kroměřížska přispívá na vydání publikace každoročně Nadační fond obětem holocaustu, jen jubilejní 10. sborník vyšel s podporou Edice Zlínský kraj. Od roku 2011 jde o svazky ediční řady Židé a Morava. Pálka připomněl vlny přednášejících, které se vždy po čase zmírnily. Zřetelný ostravský blok z Ostravské univerzity a Archivu města Ostravy a další přednášející ze severní Moravy a Slezska, další blok přednášejících spjatých s projektem Austria Judaica-Bohemia, Moravia et Silesia Judaica a další vlnu představovali vyučující z dnešního Centra judaistických studií Kurta a Ursuly Schubertových FF UP v Olomouci. Před 5 lety zase začali na konferenci přednášet ve větší míře pracovníci z Židovského muzea v Praze a v současnosti dochází k pestrému prolínání přednášejících z nejrůznějších míst a institucí. Pálka krátce jmenoval i nejstabilnější přednášející: Architekt Jaroslav Klenovský stál u zrodu konference a provází ji dosud. Dokud mu zdraví zcela sloužilo, přijížděl každým rokem s příspěvkem PhDr. Jaroslav Bránský z Boskovic, od roku 1998 mapuje ve svých textech dějiny prostějovských Židů PhDr. Marie Dokoupilová z prostějovského muzea a v posledních více než 10 letech konference každoročně obohacuje docentka Blanka Soukupová z Fakulty humanitních studií UK v Praze.

Petr Pálka, Muzeum Kroměřížska